Smrt. Jeden by řekl, že je to konec. Že po posledním výdechu přijde jen tma. Už nebude radost, ani smutek. Jen nicota. Ale tak to není. Co když smrt není konec? Co když se tím jen otevřou dveře do druhého života? Smrt je nový začátek.
Mladá kočka Ma...
Ve vysoké trávě se jako stín mihl zrzavý kožich a opět zmizel. Občas někde klesla a zase stoupla tráva jak nenápadný sledovatel mířil stále dál. Byl slyšet lehký dusot měkých tlapek, jak dopadaly na zem. Byl to ovšem zvuk sotva slyšitelný. Všechen ruch okolí ho maskoval. Zpívání ptáků, kteří ani netušili, že je vetřelec na blízku. Šustění listí v jarním větru a skřípání větví, jak se o sebe opíraly. Někde blízko si myška chřoupala nějaké zrnko, které ukořistila. Burácení řeky. Vzduch byl cítit vlhkostí a pylem znovuzrozených květů. Slunce příjemně hřálo promrzlou zem. V noci byla zima.
,,Embre teno ocunte brin," zazněl zamyšlený šepot nedaleko zvědavých šedých očích, které se přitom zúžily. Hnědé uši se vztyčily a naslouchaly, ale už se nic neozvalo.
Sledovatel se přikrčil a napnul svaly na nohou a zádech. Trochu zakroužil lopatkami a vší silou se odrazil.
Podsaditá kočka se zrzavou srstí, hnědýma packama, ocasem, ušima a lysinkou srazila menší zrzavou kočku k zemi. Ta nestihla nijak zareagovat a tak jí hlavu přikryla při pádu její tmavě modrá šála. Ani výkřik se neozval.
Kočka si s brbláním shrnula šálu z čumáku a přímo zářivě se usmála na útočníka. Její temně modré oko přitom zajiskřilo a tmavě šedé si měřilo tvář útočníka.
,,Přestáváš být ostražitá," zasmála se kočka stojící nad ní. Ukázala přitom své zářivě bílé zoubky ostré jako jehly.
,,Věděla jsem o tobě celou dobu," zamračila se ležící kočka. Zašvihala u toho svým krátkým ocasem.
,,A proto ses tak zarazila?" škodolibě se usmála stojící. Pomohla ležící vstát. Když seděli naproti sobě, vypadali skoro úplně stejně. Ta s šálou měla jen jedno ucho hnědé a jednu packu. Ta druhá měla pod očima hnědé tečky a nad očima posazené ochranné brýle černé barvy s tmavě červenými sklíčky. Byly připevněné koženým řemínkem kolem jejích uší.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
(Gris&Maily)
,,Tohle není sranda Gris," zamručela ta se šálou.
,,Právě naopak," zavrněla Gris, ,,Ale nevěřím, že ještě znáš význam slova zábava. Ve tvém okolí jaksi umírá."
,,To není pravda. Jen mám prostě moc práce. Nemám čas na legraci," zamručela potichu druhá kočka.
,,Maily, na srandu je čas vždycky. A co ta tvoje práce? Je to spíš závislost. Trávíš nad tím celé dny i noci. Tohle nedopadne dobře. Už toho mám dost. Přestaň, prosím," řekla Gris s naléhavostí v hlase. Jméno své sestry řekla, aby dodala větám na důležitosti. Měla svou sestru ráda a bála se o ní.
Mailyin výraz trochu potemněl. Nebylo to prvně, co jí Gris přemlouvala.
,,Ty to nechápeš. Já na to musím přijít. Jsem blízko. Máma věřila, že to dokážu," řekla Maily tiše. Nebylo to její oblíbené téma hovoru. K její smůle bylo dost časté.
,,Jenže máma je už pět let mrtvá. A já bych se nedivila, kdyby důvodem smrti byl ten hloupý medailon, který teď ničí i tebe," zavrčela Gris. Unavovala ji umíněnost její sestry. Aspoňvtomsenezměnila, pomyslela si smutně.
,,Myslíš, že by mi máma dala něco, co mě zabije?" zamračila se Maily. Vztek v ní začínal přetékat. Od své sestry by čekala porozumnění a ne odmítání. Něco uvnitř ní řvalo.
,,Nevím, proč to udělala. Opravdu neznám její důvody. Ale docela bych tomu i věřila," pokračovala Gris se sklopeným zrakem.
,,Já nevěřím, že by mi to máma udělala," zasyčela Maily a zvedla se k odchodu. Už nebylo o čem mluvit. Chtěla být sama. Pořád ji něco rušilo, rozčilovalo a hrozně otravovalo.
Gris se za ní dívala se znepokojením v očích. Věděla, že by byla chyba jít za ní a dál jí to rozmlouvat a tak se zvedla a šla na opačnou stranu. Potřebovala radu a i když to bylo zvláštní, tu jí mohl dát jediný kocour, který byl ovšem mladší než ona.
***
Malý šedý kocourek s tmavými pruhy se uvelebil v trávě a se zavřenýma očima naslouchal přírodě. Čas. Plynul tak pomalu. Jeden se ani nestačí divit. Je to kouzelné.
Packama pevně objal malý duhový kámen kulatého tvaru. Musí se starat. Cvičit svou mysl k lepším a větším věcem.
,,Vidím, že pylně pracuješ," zasmála se Gris, která právě se zdviženým ocasem krátké délky napochodovala do jeho malého království. Kocourek tiše vzdychl.
,,Jak se můžu soustředit, když mluvíš?" zasmál se. Vlastně mu to nevadilo. Měl Gris rád jako svou starší sestru. Vždy ji rád vyslechnul. Radil jí dost často a byl ochoten jí poradit i dnes.
,,Promiň, ale potřebuju si promluvit," zaprosila Gris a sklopila ocas.
,, Vždycky. Posaď se a mluv," vybídl ji klidně kocourek. Gris se tedy posadila do jeho blízkosti. Byl o něco menší než ona. Vlastně byl nejmenší a nejmladší ze skupiny.
,,Jde o Maily," začala Gris pomalu. Věděla, že toto téma probírala s kocourkem už mnohokrát. A že už jí k tomu asi nemá co nového říct.
,,A co je s ní? Mně se zdá pořád stejná," řekl kocourek a zacukal fousky.
,,Jenže ty jsi ji poznal už když byla taková. Já ji znala jinak," zamručela Gris.
,,A teď je teď. Je taková? Ano. Tak proč jí v tom bráníš? Každý má právo se změnit. Jen... Některé změny bývají větší," vysvětloval mourek.
,,Ale Tyto. Ona je tak...tak... Uzavřená a... a.... Umíněná," řekla sekavě Gris.
,,Možná by nebyla tak uzavřená kdybys s ní mluvila. Už dlouho je taková, tak proč jí radši nenabídnout pomocnou packu? Svěřila by se ti a možná by se z ní stala znovu ta Maily, kterou hledáš," říkal klidně a pomalu Tyto.
Gris se zamyslela. Dávalo by to smysl. Pořád do ní jen hučí, ať toho nechá. Mohla by zkusit pomoct.
,,Vidím, že jsem ti opět promluvil do duše, tak teď nech tu mou odpočívat prosím," uzavřel debatu Tyto a opět zavřel oči.
Gris se na něj chvíli tiše dívala a pak stočila zrak na kámen pulzující energií. Slabě zářil a při pohledu na něj nabyla klidu. Pak vstala a šla pryč.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
