Strážce duší- Druhá šance

9.

Černá kočka zašla za jednu plastovou lavičku a sedla si. Shrbila se a vypustila dlouho zadržovaný vzdech. Nemohla si dovolit prokázat city před Gris. Ona Vailly neznala. Byla to pro ní úplně cizý kočka. Ona to nemohla pochopit. Jenže rozhodnutí ji opustit bylo to nejtěžší v jejím životě. Bylo jí těžko od žaludku a v hlavě měla prázdno. Sama si ale zvolila tuto cestu.

,,Je pryč," řekla tiše pravdu, která jí bolela. Hrdlo měla stažené. Chtělo se jí brečet, ale nemohla. Věděla totiž, že budou šťastnější bez ní.

,,Ale nemusela by být."

Vailly zmateně zvedla zrak a upřela své rozdílné oči, jindy tak plné nepopsatelné energie, na bílou kočku stojící před ní. Temně modré oči byly plné pochopení a sdíleného smutku. To černé kočce na radosti nepřidalo. To jí dokáže pochopit jen duše? To už se naprosto odřízla od světa živých? Proč prostě nemůže být normální? Proč musí stát na hranici? To je místo, kde i to nejsilnější srdce sevře samota. Nepatří ani do světa živých, ani mrtvých.

,,Mohla bys jí to říct. Pomohla by ti," vysvětlila tiše a povzbudivě Sněženka. Snad doufala, že by tím zbavila kamarádku váhání a nejistot.

,,Jenže to nejde! Nemůžu ji ani nikoho jiného takhle ohrozit. Je mým úkolem všechny chránit a proto je nemůžu nechat zemřít. Je to moc nebezpečné," začala okamžitě odvážně argumentovat černá. Aspoň v jedné věci cítila jistotu a odhodlání. Kdyby s ní Gris zůstala, mohlo by se stát, že by při boji s temnými silami zemřela. Už pochopila, že ty zrůdy jsou nebezpečné a nejspíš je ještě spousta druhů takových potvor.

,,Když se budeš bavit jen s mrtvými, nic tím nezískáš. Jen se staneš podobnou kreaturou bez jiskry!" vřískla naštvaně bílá. Hněv jí sálal z očí a neklidně pošvihávala ocasem ze strany na stranu.

,,Važ si toho, že ti bývalí strážci dovedli sestru až pod čumák! Možná je to nebezpečné, ale bude to o to nebezpečnější, když budeš sama. Tvá sestra přeci není kotě, co se o sebe nepostará," syčela dál Sněženka naštvaně. Vailly ji šokovaně pozorovala se sklopenýma ušima. Ještě neviděla, aby její kamarádka zuřila. Bylo to pro ni úplně nové. Ani nechápala, co mohlo tu věčně veselou duši tak naštvat.

,,Přestaň se litovat," řekla už o poznání klidněji Sněženka. Už opět působila jaksi klidně. Po vzteku nebylo ani památky. Jenže Vailly si stále nebyla jistá, jestli si může dovolit mluvit. Bála se, že by Sněženku opět rozzuřila. Ale možná měla pravdu. Copak se vážně Vailly až tak lituje? To je opravdu tak ufňukaná? Černé kočce to tak ani nepřipadalo.

,,Tak co? Budeš se litovat, nebo se radši staneš opravdovým Strážcem?" prolomila tíživé ticho bílá kočka a z hlasu jí zněla výzva, která jen čekala na reakci. Na konečnou odpověď. Vailly se zamyslela. Proč si vlastně bývalí Strážci vybrali ji? Je mnoho odvážných koček, tak proč ona? Vždyť v minulém životě nebyla nijak zvlášť odvážná nebo silná. Radši se zavírala před světem a přáteli než aby skutečně žila. Tak proč?

Kéž by na tuto otázku znala odpověď. Jenže tu asi nikdy nenajde. A tak se musela chopit aspoň té jedinečné šance vše napravit. Najít své vykoupení. A to je to, co ví. To je jediná věc na kterou ví odpověď. Udělá znovu stejnou chybu? Nechá svět v beznaději?

Ne.

,,Když už jsem Strážcem, budu tím nejlepším ze všech!" prohlásila hrdě Vailly a postavila se vztyčeným ocasem a vypnutou hrudí. Věděla kým je. Už ano. A nikdy o tom nebude pochybovat. Ohodlání jí proudilo žilami a z očí už jí znovu zářila ta zvláštní energie.

,,To jsou slova!" zajásala Sněženka s hrdostí v hlase. Ještě z té černé nestálé kočky udělá Strážce!

,,Zbavím toto město zla. To ti tu přísahám na záři měsíce," pronesla posvátný slib Vailly a švihla přitom ocasem.

,,Skvělé! Ale když už si zmínila ten měsíc..." začala Sněženka a větu nechala viset s váhavým úsměvem ve vzduchu. Nejistě se dívala na černou kočku a sklopila uši.

,,Co je s ním?"

,,Zapomněla si? Dneska je úplněk," vyhrkla bílá kočka.

,,Úplněk?!" vykřikla Vailly a celá se naježila. Úplně to vypustila z hlavy? Cítila, jak se v ní sevřeli vnitřnosti. Ještě není připravená na úplněk. A navíc jsou v obchodním centru. Tady je jeden z nejtemnějších bodů ve městě. Jak to tu přežijí? Mohli by sice ještě utéct, ale Gris se rozhodla, že tu se skupinou přečká noc. Černá kočka zkontrolovala oblohu přes prosklenou střechu. Měsíc už byl na obloze vidět, ale slunce zapadne až asi za dvě hodiny. Takže mají čas na přípravu, ale je ho žalostně málo. Vailly tušila, že tenhle úplněk se jako lovec temných duší nepředvede. Spíš se bude pokoušet přežít. Tak jako každý živý v tomhle prokletém městě.

,,Co budeme dělat?" zeptala se nejistě bílá kočka a přikrčila se. Neměla úplňky ráda. O úplňku jsou mrtvý nejsilnější. Mají potom moc na zabití živého. Měla na to špatné vzpomínky. Občas věřila, že by bylo lepší kdyby se každá špatná duše prostě rozplynula.

Černá kočka se musela rozmyslet. Teď má šanci dokázat, že není ta nejhloupější kočka pod sluncem. Sněženka i všechny hodné duše na ni spoléhají jako na svého zachránce. Očekávají, že bude schopná přemýšlet logicky i v těch nejtěžších chvílích.

,,Musíme zkontrolovat, jestli se v tomhle centru nenachází někdo živý a schromáždíme se v obchůdku na západním konci centra. Nesmíme nikoho nechat samotného někde jinde. Jedině tak budeme mít šanci všichni přežít. Připravíme bezpečnou zónu. Budeme se muset bránit celou noc," rozhodla Vailly po chvíli odhodlaným tónem. Věřila, že tohle bude nejlepší řešení. Jiné jim ani nezbývalo. I tak ji ale překvapilo, jak rychle ji to napadlo. S amuletem na krku si připadala znovu jistější.

Sněženka važně přikývla a odhodlaně švihla ocasem. Nápad její kamarádky se jí zalíbil. Měl jen jednu chybu.

,,Je to obrovské centrum. A ty si sama. Já ti v tom schromažďování nemůžu pomoct. Jsem přece pro živé neviditelná."

Černá kočka znovu pocítila záchvěv pochybnosti. Sněženka měla pravdu. Nestihne projít celé centrum a schromáždit živé sama. Zabralo by to moc času. Navíc u toho bude muset dávat pozor na ty temné bytosti. A jen bývalí Strážci ví, co ještě na ni může zaútočit.

,,Říkala si přece, že bych měla požádat o pomoc, ne?" svitlo Vailly a při té představě se chtě nechtě usmála. To co jí napadlo se jí zamlouvalo.

Sněženka se na ni usmála. Vědela, na co ta zvláštní kočka před ní myslela.

***

Gris stála za plastovou lavičkou a rozpačitě pozorovala černou kočku jak mluví do prázdna. Kdyby se na ni nedívala, možná by i uvěřila, že s někým mluví. Jenže tam nikdo nebyl.

Pozorovala tu kočku od chvíle, co zašla za lavičku.

Zrzavá kočka se pomalu otočila, aby nerušila černou kočku v jejím proslovu a zamířila za ostatními.

Ta kočka ke všemu trpí samomluvou. Jakého blázna jsme to zase potkali? pomyslela si mrzutě.

Tak co? Příštích pár kapitol se bude týkat přežívání úplňku. Těšíte se?
Věnuji tuto kapitolu EsTerinka.