Cesta k lepšímu.

7.kapitola

Je ráno a já mířím do koupelny si zkontrolovat svou váhu.Mám 67,2 kilo!Ale stanovím si cíl.Zatím si dám cílovou váhu 60 kilo.

Jelikož je mamka doma a ráda bych vynechala snídani, tak "zaspím".
Lehnu si tedy na postel a projíždím sociální sítě.Zatím co mi mamka připravuje snídani a myslí si, jak se už pomalu chystám jít dolů a pochutnávat si...co to tam vůbec dělá?
Otevřu potichu dveře a vnímam vůni.

,,Hmm.Ta vůně mi připomíná tousty s vajíčkem ala volské oko." projde mi myšlenka hlavou.

Ještě 5 minut a budu dělat jak jsem strašně zaspala.

×××

,,Mami.Mami.Já zaspala." Vylítnu z pokoje jako střela a utíkám za mamkou a začnu "jančit".

,,No.Autobus už jistě nestihneš a ani...snídani.Jdi se připravit a já tě pak odvezu autem". Odpoví celkem ne moc nadšeně.Nejspíš jí mrzí, že si nedám její "úchvatnou" snídani.

Běžím nahoru po schodech a najednou uslyším mamku ať si pospíším.
Nachystám se a jdu za mamčou, že můžeme jet.
Nasedám do auta a vyrážíme.U školy se rozloučíme a já jdu rychlím krokem do školy.V duchu se modlím, aby učitelka nebyla ještě ve třídě.Přece jenom bylo 8:03, tak by mohla mít malinký spoždění.
Vejdu do třídy a ano.Musela jsem se omlouvat.Měli jsme hodinu chemie.Vůbec jsem nevnímala hodinu ba naopak.Musela jsem vypadat jako tlustá autistka, když jsem se usmívala nad rekapitulací dnešního rána.