Cesta k lepšímu.

17.kapitola

"Dělej.Makej.Cítíš ty špeky jak ti skákají na těle?To je hnus co?Tak dělej a pořádně" dokola ten samý hlas v hlavě.

Po 20 minutách kardia jsem si lehla na studenou zem, která mi příjemně chladila záda.Rukou jsem si setřela pot z čela a urychleně jsem dýchala.

"Co to vidím?Nepovaluj se tam tak!Jdi běhat po schodech nahoru a dolu 10 minut!No šup, vstávej." hlas, který jsem slyšela ve své hlavě už poněkolikáté jsem poslechla.

Vyčerpaně jsem vstávala ze země a vzala si mobil.Šla jsem ke schodům a nastavila jsem si 10 minut na stopkách.

Po 3 minutách jsem už byla vážně vyčerpaná.Měla jsem chuť na nějaké ovoce.
Seběhla jsem poslední schod a zamířila jsem do kuchyně.Už jsem se natahovala pro jablko, ale hlas v mé hlavě mi to nedovolil.Musela jsme jít doběhnout zbývajících 7 minut.

"Už máš dost.Teď si jdi napustit plnou vanu ledové vody"

Do vany jsem napouštěla tu nejledovější vodu co snad existuje.Mezitím jsem si šla pro macbook.

"Jak kdyby jsi mi četla myšlenky.Pusť si film.Nejlepší je *To the bone* ten je můj oblíbený."

Stoupla jsem si do vany a zklouzla do ní celým svým tělem.Projel mnou nepříjemný šok.Husinu jsem měla po celém těle.
Spustila jsem film a sledovala.Byla jsem myšlenkama jinde a zuby se mi klepaly o 106.

Asi za 10 minut jsem vylezla.Víc bych už nezvládla.Zabalovala jsme se do županu.

"Jen tak mimochodem...já jsem Emma.Říkej mi Em.Znáš mě jako Anu, ale to není mé pravé jméno."

"Dobře" odpovím.

"A spálila si 133 kalorií v té vaně.Zítra dáš víc.Na poprvé to bylo docela dobrý.Jsem na tebe docela pyšná, ale je to málo.Teď si jdi lehnout.Na zítřek potřebuješ energie víc než dost!"