Cesta k lepšímu.

22.kapitola

...Ale Ana nikde!Co teď mám dělat?Bez ní jsem ztracená.Musím na váhu ihned!

Běžím do koupelny a stoupám na váhu. Kilo nahoře?!Do prdele!Ne.Ne.Ne.To snad ne.

Klekla jsem si na kolena před záchod a strčila si do krku prsty.

"Proč to nejde sakra!!!?" Zařvu na celou koupelnu ...možná i barák.

Zvedla jsem se a šla jsem si k umyvadlu pro kartáček na zuby.
Ten jsem si strčila hluboko do krku a následně jsem vyzvracela 1/4 toho, co jsem snědla.

Proč už víc nejde sakra!!

Zvedla jsem se a šla jsem do pokoje.Zabouchla jsem dveře a sklouzla po nich zádama.

No nic.Nebudu tady jen tak sedět a poflakovat se.

JDU CVIČIT!!!

První jsem si dala cviky na břicho asi 15-20 minut. Poté kardio 30-40 minut a šla jsem si zaběhat 4km.

Po tomhle jsem byla totálně mrtvá!

Šla jsem do sprchy, kde na mě dopadaly kapičky teplé vody, co mě uklidňovaly.

Natahovala jsem se pro osušku, když se mi, ale zamlžilo před očima a já nic neviděla uklouzla jsem v kluzké (mokré) vaně a spadla jsem na kohoutek.

"Auu!Kruci!Auu!" Držela jsem se za záda.Opatrně jsem se zvedla a překročila jsem vanu.
Vzala jsem si osušku okolo těla a otočila jsem se zádama k zrcadlu.

"No ty jsi šikovná!" Řeknu sama sobě.

Stékající krev na zádech si snažím otřít toaletním papírem.Nakonec jdu za mamkou, aby mi dala náplast na ránu a při tom jí vysvětluji, že jsme upadla na kohoutek, ale příčinu jsem ji říct samozřejmě nemohla!