ColeBro:
Budu tam asi kolem devátý.
Zobrazeno v 8:04PM.
RowDark:
Ok, nepiš za řízení
ColeBro:
Nevím jakej barák!
Zobrazeno v 8:56PM.
RowDark:
Ten bílej v zádu
ColeBro:
Tady je tolik bilejch baráku
RowDark:
Jsi ve správný ulici?
ColeBro:
Počkej..
Ne, sakra
Zobrazeno v 8:59PM.
Vylez pls na silnici
Doteď si nervózně hrála se svými prsty. Když ji přišla jeho prosba, zaváhala jen na chvíli. Tak nervózní ještě nikdy nebyla.
Na sebe si během volného času oblékla nový top a černé roztrhané džíny. Teď přes sebe přehodila ještě pánskou mikinu Twenty one pilots po bratrovi, nazula si boty a s mobilem v klepající ruce vyšla ven.
Do tváře jí uhodil příjemný větřík vanoucí z oceánu. Zhluboka se nadechla, upravila si vlasy a přeběhla přes pěšinu až k brance, kterou přelezla, protože zapomněla klíče doma.
Chvíli čekala ale nic se nedělo. Jejich domek stál v úplném konci ulice, kde začínala divoce růst tráva a keře. Přepadl ji nepříjemný pocit.
Co když si z ni jen udělal srandu? Co když je jen součástí nějakého fórku?
Popošla o dva baráky dál a v rozrušení se posadila do prostřed ulice. Začala si štípat prsty. Nemohlo to být tak. Nebyl to vtip na ní. Co když Colby nebyl Colby, ale Aaron? Zděšeně se nadechla.
To by na něj sedělo! Ale přece by tohle neudělal. Věděla, co jeho bratr dělal jejímu. Jak ho pomalu ničil, až ho málem zničil. Měli to v krvi, ale přece jen tohle nemohl udělat! Bylo by to tak podlé a hnusné...!
Hluk troubícího auta jí vytrhl z myšlenek. Prudce zvedla hlavu, a spatřila černé auto stojící těsně před ní. Zděšeně se postavila, při tom se zakymácela. Málem upadla, ale srovnala rovnováhu.
Byla psychicky úplně vydeptaná, a ještě ji toho tolik čekalo. A jestli to byl všechno jen Aaronův vtip...
Prudce se nadechla a ustoupila o krok. O dva. Zírala do jasných světel automobilu, v hlavě ji běžel obrázek jí samotné, jak stojí a všichni si na ni ukazují. Byla to vzpomínka. Tak živá...
Dveře od auta bouchly, uslyšela kroky. Auto...
Vzhlédla a uviděla mladíka, který k ní mířil. Byl vysoký, vyšší než ona a vyšší než všechno, co v tu chvíli mohla spatřit.
Nejprve jí uchvátily jeho oči, modré, modré jako nebe, modré jako moře. Jako okvětní lístky macešky. Pak promluvil, a ona ztratila dech.
„Rowen?“
ČTEŠ
Co je to nevinnost?
FanfictionPřipravte se na příběh tak strhující a podivný, že budete mít chuť zavřít oči a vyřvat se jako na horské dráze. A ano, možná, že jste se na jedné takové dráze ocitli. A možná zcela nevinně. Rowen Lay, zdá se vám nevinná? A možná, že opravdu je. Ale...
