Nervózně přešlapovala u stěny místnosti, které se za normálních okolností říkalo obývák. Teď se jí sotva dalo nazvat jako pokoj, neboť všude byli lidi, teenageři, co si užívali volný páteční večer. Ve vzduchu byl cítit alkohol - hodně alkoholu -, pach upocených těl, těch co tančili jako o život v jedné půlce místnosti. Hluk hovorů, smích, křik se jí pomalu dostával do těla a ona cítila, jak z ní stres z celého dne opadá. Jako by si svlékala přebytečnou kůži. Jako hadi.
Mobil si před chvílí zastrčila do kapsy džín a sundala si i mikinu. Ke všemu tomu jí v ní začalo být jako v peci.
Upravila si top, ten kousek bílé látky, kterou si onehdy koupila a mikinu si obvázala kolem pasu. Nemohlo to vypadat zrovna nejlíp, ale neměla ji kam jinam dát. Naposledy si prohrábla vlasy, stále tak nepoddajné a zrzavé jako vždy.
„Doufám, že tohle piješ,“ z ničeho nic se před ní zjevil Colby v ruce držící červený kelímek. „Nic jiného tam neměl.“ Rowen si od něj kelímek vzala a napila se. Vodka a džus. Jako vždy, že jí to překvapilo.
„Piju všechno,“ nahnula do sebe půlku kelímku. Potřebovala se uvolnit. Tak moc.
„To je super,“ usrkl Colby ze svého. Stále se na ní koukal, a možná, že alkohol začal působit, protože jí vůbec nenapadlo, proč by to tak mohlo být. Nenapadlo jí, že má na sobě téměř průhledné triko s výstřihem.
Dopila onen zbytek, co zůstal vně kelímku, a než se kdokoliv mohl nadát chytla Colbyho za ruku a táhla ho mezi tančící lidi.
„Noc je ještě mladá,“ řekla s úsměvem, „a tvůj sen je tanec se mnou. Tak pojď!“
ČTEŠ
Co je to nevinnost?
FanfictionPřipravte se na příběh tak strhující a podivný, že budete mít chuť zavřít oči a vyřvat se jako na horské dráze. A ano, možná, že jste se na jedné takové dráze ocitli. A možná zcela nevinně. Rowen Lay, zdá se vám nevinná? A možná, že opravdu je. Ale...
