7.

179 9 2
                                    

Uběhl týden, a vše bylo fajn. Lauren o ničem neřekla. Věděla, že by se vztekala, a Rowen ji nemínila poslouchat.

Jenže pak se zase všechno posralo.

Stála u skříňky a vytahovala si učebnice na další předměty toho dne, když v tom jí zastínilo výhled něco obrovského. Rozrušeně otočila hlavu a podlédla do očí fotbalové hvězdě školy, Aarona Seymoura. Zubil se na ní, ale tak, že jí z toho zamrazilo.

S bouchnutím zavřela skříňku. „Co chceš?“ sykla.

„Taky tě zdravím, Row,“ opřel se o kovovou zeď ze školních skříněk. Za ním zahlédla jeho partu. Se zlověstným zalíbením je sledovali.

„Co chceš, Seymoure? Hlavně neříkej, že sis přišel jen tak popovídat, na to ti neskočím.“

„Ale no tak, Row, přece na mě nebudeš hnusná!“ rádoby ublíženě se zašklebil. „Přece ty měsíce spolu ti musely udělat díru do srdce, stejně jako mně.“

„Byly to dva týdny,“ odpověděla unaveně. „A ne opravdu ne.“ Chtěla ho obejít, ale on jí zastavil. „Co teda chceš?“ sykla na něj už po třetí, a pomalu ztrácela nervy.

„Slyšel jsem, že sis našla kluka,“ řekl úplně jiným hlasem, než před chvílí. Drsnějším a ostřejším. Věděla, co to znamená. Žárlí. „Teda jestli nekecáš, což bych na tebe tipl víc, však vím, jak ráda lžeš.“

Rowen sebou nepatrně škubla. Její máma to někde vyslepičila. A zrovna se to dostalo k tomu nejméně vhodnému člověku na celé škole.

Narovnala se, nenechá ho vyhrát.
„Myslíš Colbyho?“ vydala překvapeně, „jo, chodíme spolu, proč?“

Nevypadal, že by ho to rozhodilo. Jen se usmál, „jo, přesně, Colbyho. V pátek je u mě párty. Tak ho koukej přivést ukázat.“ Naposledy se na ní usmál a nechal ji tam stát napospas víru, který se pod ní znenadání vytvořil.

Během chvíle je celou pohltil a ona nechtěla dělat nic jiného než křičet a plakat, místo toho však jen zamířila do své třídy.

Necítila však nic jiného nez bolest a bezmoc.

Co je to nevinnost?Kde žijí příběhy. Začni objevovat