Co je to nevinnost?

27.

Rowen nikdy nebyla ve vztahu na dálku. Rowen vlastně nikdy nebyla v žádným vztahu s klukem, který by nebyl kokot, nebo pitomec, sexuální deviant, úchyl, žárlivý vůl a tak podobně. Rowen byla ve vztahu jen s Aaronem.

Proto byla překvapená, jak mile se o ní Colby zajímal. Cítila se nezkušeně, jako dítě, které jde poprvé do školy. Vzpomínala na hodiny, které prožili spolu, vzpomínala na jeho tvář a oči, v nichž se zračilo nebe a úsměv věnovaný jen jí. A jeho hlas, možná trochu hlubší než si pamatovala.

Cítila se jako malá holka, co se poprvé zamilovává.

Skutečně jí to napadlo? Zamilovat se. Zamilovává se? Opravdu?

Na tváři se jí objevil drobný úsměv.

Sakra, to nevěděla.

Věděla jen, že se těší na chvíle, kdy se zavře v pokoji a mobil jí začne zvonit. Že se těší na ty hodiny, kdy uslyší jeho hlas, ač zdeformovaný telefoním sluchátkem, tak jeho a jen jeho. Že se těší, až se znovu potkají, až ho uvidí, jeho tvář, až ucítí jeho vůni a...

Rudla rozpaky nebo touhou? Co bylo tak odlišné, co jí nedalo spát, změnilo se snad něco?

Chodba školy byla prázdná, když mezi jejími zdmi procházela s vlažným úsměvem na rtech. Vše bylo tak jiné, svět byl barevnější.

Náhle, jako blesk z čistého nebe, její pohled zakryl tmavý stín se zlatými vlasy.

„Row." Jmenovaná ztuhla.

„Nech mě bejt," sykla a chtěla ho obejít, ale Aaron ji zatarasil cestu.

To jí rozzuřilo. Celkově, přítomnost Aarona Seymoura v ní škavařila nepříjemné pocity. Zvedla hlavu, aby se mu podívala do očí. „Vysmahni!"

Jenže Aaron se nestáhl. Vlastně to ani nečekala, on nebyl typ člověka, který by respektoval přání druhých. Na jeho tváři se objevil úsměv, ostrý jako břitva s náznakem krutosti a lesk v očích sliboval něco strašného.

V Rowen hrklo. Ale nenechala to na sobě nic znát.

„Co ta nepříčetnost? To ti nasadil do hlavy ten cukrkandl?"

Než však Rowen stihla otevřít pusu měla jí ucpanou jinou. Sprostou a tupou, slizkou a nechutnou. Prudce od sebe Aarona odstrčila.

„Co si doprdele myslíš?!" vykřikla nevěřícně. Oba dýchali roztřeseně a rychle, jenže on z touhy, ona ze vzteku. „Seš normální?"

Ale místo odpovědi ji Aaron chytnul pod krkem a přirazil ji na plechové skříňky až to zadunělo. „Row," šeptal v očích tužbu, „seš má, rozumíš? Má, nikdo jiný na tebe právo nemá. Jen já. Já."

Rowen rozrušením nemohla dýchat. Strach se jí vléval do těla jako jed. Znovu ho odstrčila, ale on se k ní přimáčkl ještě víc.

„Moje, rozumíš?!"

„Nech toho!" sýpala, „nejsem tvoje, Božínku, chováš se jak magor! Pusť mě, vždyť mě udusíš!"

Stisk povolil, dlaň z krku zmizela. Rowen se mu konečně vytrhla. Odstoupila od něho a zpražila ho pohledem. „Ty úchyle, co to krucinál děláš? Přeskočilo ti?!" hlas jí nabíral na síle. „Co to sakra plácáš? Nejsem tvá, už to-"

Aaron ji skočil do řeči, rudý vztekem. O krok k ní přistoupil, o stejnou vzdálenost ustoupila. „Teď máš jeho, co?! Jeho, toho floutka, nicku, toho co ze sebe dělá na internetě šaška. Miluješ ho, Row?" Nečekal na odpověď, vrhl se k ní a chytil ji za loket. „Miluješ?!"

Rowen byla strachem bez sebe. Hrůza ji polila, nedokázala dělat nic jiného, než hledět do těch krutých očí člověka, kterého mívala ráda.

V Aaronově tváři se objevila naděje. „Nemiluješ," téměř šeptem pronesl sám k sobě. „Ale mě ano. Milovalas a jistě miluješ stále. Vrať se ke mně!"

„Šílíš!" vydechla Rowen. „Ruplo ti v bedně. Aarone, rozešli jsme se a už tomu tak zůstane. Nemiluju tě. Každý žijeme svůj život, nenič tu poslední důvěru, kterou v tobě mám."

Aaron ji však neposlouchal. Jediné co slyšel bylo Nemiluju. Tvář měl bledou s rudými stopami od vzteku. „Dobrá."

Čekala, že až k ní zvedne pohled, budou to oči toho Aarona, jakého znala. Modré, dvě známé tůně.

Ale takové oči nespatřila.

Hrůza ji polila podruhé.

„Když nemůžeš být má, nebudeš ničí, rozumíš?"

„A jak tomu asi chceš zabránit?" sykla.

Jenže to už k ní Aaron zvedal mobil. Tu fotku - ty fotky Rowen neznala. Nevěděla ani, že byly kdy pořízeny. Ale znala tu tvář, která se z nich dívala. Znala tu tvář, strhanou, spící. Tu tvář, které patřilo to nahé tělo zachycené v momentu vyfocení.

Znala ji, protože se na ni každý den dívala do zrcadla.