Tři vteřiny na něj zírala. Nedokázala si pomoct. Jeho hlas byl hlubší, než jeho deep talk.
Videla na něm, za ty tři vteřiny viděla, jak se na jeho obličeji vystřídal výraz překvapení, radosti, a zmatku.
Viděla jak už už otvírá pusu, aby se omluvil, a že hledá jednu dívku, která by tu na něj měla čekat, ale nečeká. Možná by se jí i svěřil se svými obavami, že si ona dívka z něho udělala srandu. Nebo že si z něho udělal srandu někdo jiný.
Jenže ona ho nenechala mluvit. Nevěděla jak to popsat, nevěděla jak to říct, ale on jí teď vytáhl ze šílenství, ze šílenství zžírající jí uvnitř. Cítila takovou úlevu, že to nebyl vtip, takovou úlevu, že ji nepronásledují myšlenky, že neexistuje.
Usmála se. Prohrábla si vlasy a znovu se usmála. Věděla, že na ní teď asi civí - on i celá ulice.
„Colby?" její hlas zněl podobně hrubě, jako by týdny nemluvila.
Úlevně se zasmál. „Nevěděl jsem, že jsi zrzka."
„Já zas nevěděla, že jsi real."
Natáhl k ní ruku. „Tak to můžeš zkusit."
Zvedla obočí, ale on k ní stále natahoval ruku. A tak se ho dotkla, jen konečky prstů ale přece.
A nenahmatala prázdný prostor, nerozpadl se jí pod prsty. Prostě tam byl. A ona se znovu usmála.
„Tak asi opravdu nejsi přelud mojí fantazie."
„To doufám."
ČTEŠ
Co je to nevinnost?
FanfictionPřipravte se na příběh tak strhující a podivný, že budete mít chuť zavřít oči a vyřvat se jako na horské dráze. A ano, možná, že jste se na jedné takové dráze ocitli. A možná zcela nevinně. Rowen Lay, zdá se vám nevinná? A možná, že opravdu je. Ale...
