Nevěděla, jak se dostali z parku do jejich domu, jak odemkli, jak poslepu dokázali najít její pokoj. V tu chvíli nevěděla ani, jak se jmenuje, natož aby znala podrobnosti své reality.
Jediné co vnímala byli nenechavé ruce pod jejím tričkem, teplé polibky a jemné prameny vlasů mezi jejími prsty.
Colby jí schodil na postel a začal si sundávat triko.
„Myslíš, že tohle je správné?“ zachroptěla Rowen. Triko odletělo do rohu pokoje, ale Colby se zastavil. Tázavě se na ní podíval.
Zvedla se na lokty a pokračovala: „Taky to cítím, Colby, vážně. Ale nechci, abys z tohodle domu odcházel s myšlenkou, že dám každýmu. Tak to není, tak si to prosím tě nemysli.“
Oči mu ve tmě svítili, když se pod ním matrace zhoupla. Colby se posadil do noh postele a pohlédl na ní. „Tohle bych si nikdy nemyslel. Ani bych nemohl.“ Lehl si vedle ní. „Nemusíme spolu spát, jestli nechceš.“
Natáhla se k němu, jeho holá kůže jí žhnula pod prsty. Znovu to cítila. Naklonila se k němu, tak že ho zašimrali její zrzavé vlasy na tváři. „Nevím, jestli bych to vydržela.“ Rukou se dotkla jeho teplé tváře a políbila ho.
V tu ránu byla přetočená pod něj. „Nemůžu si pomoct, Rowen, jestli tohle je souhlas...“ Umlčela ho dalším polibkem.
Stal se z nich chumel propletených těl a když se po dlouhé chvíli propadli do područí spánku, oběma na tváři hrál jemný úsměv.
ČTEŠ
Co je to nevinnost?
FanfictionPřipravte se na příběh tak strhující a podivný, že budete mít chuť zavřít oči a vyřvat se jako na horské dráze. A ano, možná, že jste se na jedné takové dráze ocitli. A možná zcela nevinně. Rowen Lay, zdá se vám nevinná? A možná, že opravdu je. Ale...
