Chtěla mu říct, aby se od ní nehnul. Chtěla mu říct, co Aaron je zač. Chtěla mu povědět, že se ho bojí.
Ale nemohla.
Cítila by se pak slabě. Cítila by se, jako by Aaron vyhrál. A to přece nemohl. Nedokázala by pak pohlédnout Colbymu do očí, viděla by se v nich jako slaboch. Jako to, co ve skutečnosti je.
Vešli do davu upocených těl. Hluk dunící hudby, hovorů, křiku byl tak šokující a intenzivní, že měla chuť zakrýt si uši. Rozhlédla se, jestli nezahlédne Lauren. Ale ona tu přece nebyla. Ona sem nikdy nechodila.
V její nepozornosti do ní někdo prudce vrazil. Zakymácela se. Málem by snad i upadla, kdyby se kolem ní neobtočila silná paže. Colby ji vlekl davem, co vlastně hledali?
Aarona.
Zastavili se v rozlehlém obýváku, kde se dalo alespoň trochu nadechnout. Ale i tak vzduch byl odporný. Čpěl potem a drahými parfémy. Rowen se zakuckala a vysmekla se z Colbyho obětí.
Chtěla stát na vlastních nohou. Nepotřebuje žádnou pitomou pomoc. Zamračila se na něj, ale Colby jen pokrčil rameny. Rozhlédl se kolem. Udělala to samé.
„Tak kdepak je?“ zašeptal. „Kdepak jsi Aaronku? Kdepak-?“
„Row!“ zazněl známý hlas a během chvilky uviděla jeho majitele. „Myslel jsem, že nepřijdeš. Přijít na společenskou popravu, gratuluju!“ Vysmíval se. Nevšiml si, že tu není sama.
Odkašlala si. Aaron nepřišel sám. Z obou stran stáli jeho přátelé - jestli se jim tak dalo říkat. Derek, vysoký hezounek s hnědými kudrlinkami. Vypadal jak barokní andělíček. Ale ne tak baculatý. A po levici stál Dean, mladík snědé pleti. Oba dva se na ní šklebili, jako by měli něco v plánu.
Otevřela pusu, že mu něco řekne. Když v tom se zpoza ní vynořil Colby. S širokým úsměvem na tváři pokýval na Aarona. „Jak se vede?“
Aaron byl bezmála o půlku hlavy vyšší než její „přítel“. Ale i přesto na něj zíral překvapeně. Hudba v pozadí stále duněla, když promluvil:
„A ty seš kdo? Nepamatuju si, že bych zval takovej cukrkandl jako jsi ty,“ byl by ho odbil. Jenže, byl to Colby, který se znovu usmál a objal Rowen kolem ramen.
„Tvoje střídačka, kámo,“ mrkl avšak bylo na něm vidět, že Aaron mu do oka nepadl. „Colby.“
Jako by Aarona uhodili. Civěl na ně, snad nemohl pochopit.
Colby se zamračil. Zřejmě si jeho zásek vyložil jinak. Prstem pomalu ukázal na Rowen a pronesl: „Její kluk.“
ČTEŠ
Co je to nevinnost?
FanfictionPřipravte se na příběh tak strhující a podivný, že budete mít chuť zavřít oči a vyřvat se jako na horské dráze. A ano, možná, že jste se na jedné takové dráze ocitli. A možná zcela nevinně. Rowen Lay, zdá se vám nevinná? A možná, že opravdu je. Ale...
