,,Upřímně řečeno, už jsem dlouho nebyl na nějaký typický středoškolský pařbě," zašeptal jí Colby do ucha, když přecházeli trávník Aaronovy zahrady. Na zátylku jí vyskočila husí kůže. Jenom z jeho dechu na její tváři.
Co se to s ní děje?
,,Pořád se snaží ožrat šprty do němoty?" S úžasem se na něj podívala, jako by nevěřila, co právě řekl.
,,V jakým století to žiješ? To se maximálně dělalo za tebe, nebo na tvojí střední," potřepala hlavou. Zkoumavě se na ní podíval. ,,Šprti už nejsou těmi, za koho je pořád máš," otočila se na něj, ,,pro příklad, co bys řekl, kdybys zjistil, že takový šprt jsem i já?"
Zasmál se, ,,asi bych ti řekl, zlatý moje časy. Člověk hned věděl, jak na tom u člověka je."
,,Pravda, dnes se tváří na povrch všichni stejně, nemyslíš?" Zastavili se těstě před schody vedoucí ke dveřím. Po celé zahradě postávali lidi, hudba hlasitě duněla. Nebe se zatáhlo, až bylo takové přítmí, že sotva viděla na pět metrů. A i přes to viděla, jak se mladíkovi před ní zableskly oči, když prohodila: ,,Chvilkami si ani nejsi jistý, jestli mezi ně taky nepatříš. Jestli ses nedostal trochu víc dál od břehu, než je to bezpečné. Řeka je zrádná, zrádná jako lidé. A pak než se naděješ se topíš, dusíš se, a jen proto, že tě strhl proud. Chvíli na to si uvědomíš, že se možná neutopíš, neudusíš, ale proud tě už jednou stáhl, víš? Už není cesty zpátky."
Sledoval ji. Sledoval ji svýma modrýma očima, jako by chápal. Nebo možná nechápal.
Jenže, tak náhle, jako se jí zjevil do života, promluvil: ,,Vidíš, už není cesty zpátky."
Chytl jí za ruku, kterou během rozhovoru pustila.
ČTEŠ
Co je to nevinnost?
FanfictionPřipravte se na příběh tak strhující a podivný, že budete mít chuť zavřít oči a vyřvat se jako na horské dráze. A ano, možná, že jste se na jedné takové dráze ocitli. A možná zcela nevinně. Rowen Lay, zdá se vám nevinná? A možná, že opravdu je. Ale...
