Probudilo jí prásknutí dveřmi a hovořící hlasy. Promnula si oči a zachumlala se hlouběji do peřin. Takové teplo, a tolik místa na protáhnutí.
Tolik místa, na kterém přes celou noc ležel někdo druhý.
Vytřeštila oči na rozleželé prázdné místo na druhé straně postele, kde podle chladnoucího tepla ještě před nedávném někdo ležel. Rowenina mysl byla už čistá, jen jak to jde ráno po náročně prožitém pátečním večeru, a tak s hrůzou hleděla k přivřeným dveřím. Budík na nočním stolku ukazoval osmou hodinu, její matka už musela přijít z noční. A Colby byl fuč.
Rychle na sebe natáhla tepláky a volné triko. Ve dveřích se zapotácela a málem sebou zinkla o podlahu. Drdol se jí uvolnil, několik pramenů jí popadalo na ramena, takže její účes neměl daleko od ptačího hnízda.
Seběhla schody dolů do přízemí. Už když se přibližovala ke dveřím do kuchyně uslyšela hlasy v rozverném hovoru. Na zátylku jí naskočila husí kůže.
Měla se s ním domluvit. Jak jen teď bude improvizovat po tom všem?
„Tak tady tě máme! Páni, ty vypadáš,“ matka k ní přistoupila a podala jí talíř s vajíčky a slaninou, přesně tak, jak to dělávala, když ještě žili v Anglii. Pocuchala jí vlasy, mrkla a vrátila se zpátky k plotně. „Právě jsme se tady s Colbym bavili o tobě,“ šibalsky se usmála a kývla hlavou k pultu rozdělující obývák s kuchyní.
„To snad ne...,“ odumřelo jí na jazyku, když se podívala za matčino rameni.
Za ní na stoličce u stolu seděl Colby s širokým úsměvem. Rowen se ztuhlé posadila vedle něho a zapíchla vidličku do vajíček.
„Máte to moc dobré, paní Layová,“ prohodil u třetího přidání. Matka se potěšeně usmála a podívala se na Rowen pohledem, který jasně říkal, že se jí ten hoch, co jí pomalu vyžere spíž, líbí. Rowen potichu zaúpěla.
„Colby říkal, že jste včera vyrazili k Aaronovi, je to tak?“ Matka rodinu Seymourových nesnášela. Když se dozvěděla o jejím vztahu s Aaronem, vyjádřila svůj nesouhlas dost hrubě. Joshovi se o tom nakonec nezmiňovala, ale bylo jasné, že se jí ulevilo, když jí jednoho dne oznámila jejich rozchod.
„Jo, mami, šli jsme mu tam trošku zkazit náladu, nic víc.“
„Však já nic neříkám,“ usmála se a prohlédla na Colbyho, který dojedl svou třetí porci. „Chceš ještě?“
Než však stačil odpovědět, Rowen zakroutila hlavou, chytla ho za loket a vyvlekla ho ke dveřím ven. „Ne mami, přece nechceš, aby mu bylo špatně. Jdeme ven, měj se!“
Dveře za nimi bouchly, a Rowen nedokázala přehlédnout pobavený úsměv na Colbyho tváři.
„Tolik se nechechtej, jo?“
ČTEŠ
Co je to nevinnost?
FanfictionPřipravte se na příběh tak strhující a podivný, že budete mít chuť zavřít oči a vyřvat se jako na horské dráze. A ano, možná, že jste se na jedné takové dráze ocitli. A možná zcela nevinně. Rowen Lay, zdá se vám nevinná? A možná, že opravdu je. Ale...
