Co je to nevinnost?

5.

Druhého dne jí jeho zpráva zastihla, když seděla na obědě ve školní jídelně. Zarazila se, když uviděla jeho jméno na displeji, a nestihla včas zakrýt výhled Lauren.

„On ti zase napsal?" zeptala se pobaveně. „Ani jsi mi neřekla, jak to včera probíhalo."

Rowen pokrčila rameny a odsunula od sebe poloprázdný talíř. Přešla jí chuť, a znovu a znovu jí přecházela, když pohlédla na svůj mobil.

„Co by," řekla, aniž by přemýšlela nad tím, co říká. V duchu stále byla u těch zpráv. „Psali jsme si, a pak jsme si psát přestali."

„Protože jsi mu napsala, že už musíš jít, ačkoliv jsi ještě byla x hodin na youtube," prohodila Lauren v gestu hrané zamyšlenosti. „Teď máš nejspíš v plánu to, že ho budeš ignorovat, do tý doby než pochopí, že jsi kráva a nechá tě být."

„A co? Neznáme se, není důvod, aby jsme si nadále psali, když se nikdy nepotkáme." Do očí jí spadl pramen zrzavých vlasů a ona jej netrpělivě odhrnula. Lauren jí pozorovala.

„Vždyť je z LA! Z Californie! Žijete ve stejném státě, tak mi laskavě řekni, proč byste se neměli nikdy potkat," její modré oči sršely blesky. „Oh jasně, já zapomněla, ty vlastně nechceš navazovat žádný kontakt s klukama. Jak jen se jmenoval? Aaron?" Rowen na ní zděšeně zírala. Bruneta se k ní nahnula, snad aby zdůraznila svoje slova. „Víš, když tohle budeš dělat, jednou za spoustu let zjistíš, jak jsi se mýlila, že jsi mohla být šťastná. Ale ty nebudeš, a to jen proto, že zvolíš špatnou cestu."

„Proč se o to vlastně tolik zajímáš? Může to být klidně nějaký uchylák," špitla Rowen zaraženě.

Lauren zakroutila hlavou a postavila se. „Ne to on nebude. Vím to, ale to bys asi nepochopila."

Odešla, a za sebou nechala změť otázek a zděšení. Rowen náhle nevěděla, co si počít. Zmateně se rozhlédla po jídelně, a pak se taky zvedla a odnesla tác. Všechno tak mechanicky.

Jako robot.