Už z dálky slyšeli hudbu vycházejících z luxusních repráků. Seymourovi byli až nechutně bohatá rodina, podle čehož i jejich dům tak vypadal. Obrovský, bílý dům s velkým příjezdem. Byl téměř na konci města, a ani v blízkém okolí nebylo stopy po sousedech, kteří by si stěžovali na hlasitost. Aaron se měl jako prase v žitě.
Rowen si povzdychla. Ani ne před rokem si odpřisáhla, že na tohle místo už nikdy nevkročí. Nemohla pochopit, proč teď to porušuje.
Pár metrů od domu ji Colby zastavil. Z místa, kterého se letmo dotknul na jejím rameni, jí vybouchl ohňostroj prostupující celým tělem. Ztuhla a otočila se k němu čelem. Co to s ní jenom dělal?
„Jestli máme hrát pár, musí to vypadat důvěryhodně,“ upravil si své tmavé vlasy. V přítmí jeho modré oči nepřirozeně svítily.
Rowen zvedla jedno obočí. Chvíli na ní koukal jako by spadl z višně.
„Chodila jsi někdy s někým, víš jak to myslím...?“
Druhé obočí následovalo první. „Zapomněl jsi, že jsem chodila s tím hovadem, za kterým teď jdeme?“ Zavrtěla pobaveně hlavou. „Vím přesně, co máme dělat, aby jsme vypadali co nejdůvěryhodněji, nech to na expertoj.“
„Námitka,“ prohlásil a v hraném gestu zvedl ruku. „Myslím, že bys to měla nechat na mě.“
Pokrčila rameny. Něco v jeho očích ji donutilo nevzpečovat se. Děsilo jí to.
„Fajn, když myslíš.“
Chytil ji ruku a propletl si s ní prsty. Když se na ní znovu podíval, usmál se a mrkl. „Tak jdeme, ne?‘
ČTEŠ
Co je to nevinnost?
FanfictionPřipravte se na příběh tak strhující a podivný, že budete mít chuť zavřít oči a vyřvat se jako na horské dráze. A ano, možná, že jste se na jedné takové dráze ocitli. A možná zcela nevinně. Rowen Lay, zdá se vám nevinná? A možná, že opravdu je. Ale...
