Lucifer rising [Supernatural FF]

Dýchánek s démony 1/2

Zakousl jsem se do toho extra tučného hamburgeru a usrkl piva. Osvěžující chuť se mi vlila do krku. Zbloudilá kapka stékala po sklence, ale já hleděl na něco úplně jiného.

Papír se pod mými prsty prohýbal a vlhnul, ale já ho i tak držel stále stejně a dokola pročítával ten samý text.

Umírající dobytek, ale žádné stopy po otrávení, úderu, ani lítající střeva po pasece. Prostě jen tak. V jednu chvíli. Na tom musí něco být. Ještě když se na místním hřbitově objeví otevřené a prázdné hrobky.

Vzal jsem jeden ze svých spousta telefonů a vytočil číslo na Bobbyho Singera. Něco jako středisko všech amerických lovců a nejen jich. A podmínkou není americké občanství. Super.

"Hej Bobby, tady-"

"Co chceš Daehyune? To tě ta démonská děvka neodprejskla?" reagoval hned Bobby se svým ironickým duchem na historku starou necelé dva týdny.

"Jak slyšíš, ne."

"Tche, tolik jsem jí fandil." zafuněl zklamaným povzdechem.

"Měl bys bejt rád, sháněla tvý číslo."

"Ah sakra. Teď si může volat z pekla."

"Ale Bobby, volám kvůli případu. Něco se tu poblíž Mille Lacs Lake děje. Nevím, jestli je to duchy nebo čím, protože jiná havěť by toho zanechala za sebou víc. Koukni na Malmo," zazněla chvilka ticha, v níž jsem stačil rozeznat Bobbyho rázné kroky po vrzající podlaze jeho domu. Dokonce šel i po schodech nahoru a zas dolů.

"Myslíš ty pozdychaný krávy?"

"A nejen to."

Po další chvilce dodal: "Aha. Máš pravdu, žádný stopy, žádný kusy, žádná krev... A pak ta hrobka."

"Nemáš tucha, co by to mohlo být?"

"Bylo by lepší, kdybych měl... Ale taky tam před týdnem zemřel chlápek, kterej si ukousl jazyk. John Malchurry. To nemůže být jen náhoda."

"To ne. Půjdu tam a kdyby tě něco napadlo, dej mi vědět."

"Mám za tebou poslat kluky?" nabídl se Bobby, ale já si jen usrkl piva.

"Ty víš, že Winchestrovce nemůžu ani vidět."

"Oh, aby se ti nezlomila hrdost, princezno!"

"Aspoň něco z mála věcí, které jako lovec stále mám," špitl jsem spíš pro sebe než pro Bobbyho, pak ukončil hovor.

Je to tu. Pár hodin cesty, nightclub, zabydlení se v motelu a můžu začít s výzkumem.

...

"Dobrý den, jsem ze státní veterinářské instituce," vytasil jsem svůj falešný odznak a zastrčil ho zpět do saka. Na mě se dívala nějaká ženská, úplně mimo, náhlá smrt manžela ji zřejmě dost zasáhla.

"Můžu se vás zeptat na pár otázek ohledně Johna Malchurryho?"

"Co je veterině do smrti mého manžela?"

"Je možné že se infikoval od nemoci krav a proto chceme zjistit povahu té nemoci."

"Ale ty krávy zemřeli až po něm."

"Naše teorie je, že lidský organismus neunese ten virus tak dlouho jako kravský. Pustíte mě?"

Neochotně odstoupila od dveří a nabídla mi místo v prosezeném gauči v obýváku. Také jsem neodmítl kafe. Během pár minut už seděla celá povislá jako zvadlej strom naproti mě.