Lucifer rising [Supernatural FF]

Mission Impossible 1/2

"Ten zkurvysyn," probudil jsem se a držel týl, kterej mě momentálně bolel jak sviňa. Nikde nikdo, sklad prázdný, ta holka to tu vybílila a odnesla si tělo svýho brášky ještě dříve, než jsem se stačil vzpamatovat. A teď tu ležím na zemi a nemám potuchy o tom, co se skrývá za zdmi.

Vstal jsem, zkontroloval své zbraně, které jsem měl naštěstí u sebe, a pak se vydal na denní světlo, které bylo pro mě jako medicína.

Autíčko se na mě usmívalo a já se vrhl do jeho náruče. Když už tu není Youngjae, alespoň on stojí při mně.

Na motelu jsem se za přecpávání burgery soustředil na hledání znamení. Já toho bastarda nenechám. Já ho dostanu. Já mu vezmu Adamovo cosi a zachráním Youngjaea.

Musím...

Čas plyne a po tom, co mi před očima zmizela má naděje, jsem klesl na dno. Musím začít od znova, Paimon mi kříží cesty a není žádné naděje ho přemoci a dostat do pekla.

"Kurva!" kopl jsem do židle a složil si hlavu do dlaní.

"Youngjae... i když jsi ve vězení a nejspíš mě neslyšíš... já tě odtamtud dostanu. Dostanu... Ale pomoz mi!"

Je to směsné. Každej lovec by se na to vyprdl a já...

Musím chytit stopu.

Vytáhl jsem si seznam všech věcí a k ztracenému vozu připsal pečlivě PAIMON. Dále hleděl na zbývající položky a některé spojil, jelikož to bylo asi to stejné.

Když jsem vracel papírek do kabely, uslyšel jsem tiché cinknutí. Pomalu jsem zvedl malou lahvičku a převracel s ní, sledovat její pomalé klouzání po stěnách bylo hrozně inspirující. Možná až moc.

S úsměvem jsem chňapl po mobilu a vytočil známé číslo. Po chvilce mi to zvedl rozmrzelý starý chlápek, který bručel víc než obvykle.

"Bobby?"

"Zdar Daehyune," odsekl, bylo jasný, že byl uprostřed práce.

"Potřebuju od tebe maličkost."

"Jako v poslední době často."

"Sorry Bobby," zamumlal jsem tiše, než jsem mu vyložil svůj plán. Jeho část.

"Jak se vyvolává anděl?"

Bobby chvíli mlčel.

"A proč se ptáš mě? Vypadám snad jak nějaký angeloog?"

"Ne, ale... prosím. Vím, že ti dlužím, ale není jiná možnost."

Bobby si povzdechl. Konečně z něj opadla ta tvrdá maska a poddal se rozhovoru.

"A co ty předměty, co jsme našli?"

"No, Adamovu loďku si vzal Paimon na hraní a o těch dalších nic nevím. Takže to chci zkusit jinak."

"Okej, něco jsme už podobnýho zkoušeli, tak snad to vyjde..." a pak mi jen dlouze vysvětloval celý rituál, popisoval každou věcičku, kde ji sehnat a jak ji použít, a nakonec to završil popřáním štěstí. Tušil, že z tohoto nevyjdu živ. A já taky. Ale musel jsem to zkusit.

...

Poté, co jsem se na to jak psychicky, tak fyzicky připravil, jsem popadl všechny pomůcky a vydal se na cestu. Na tento úkol jsem se předem připravil v jak jinak než opuštěné továrně, kde jsem načrtl pár znaků z mé paměti, které kdysi potlačovaly Youngjaeovu sílu. Také jsem si nachystal zálohu mojí krví a olej vylil na zem do kruhu. Zápalky jsem měl, zapalovač také. Tak tohle by bylo.