Lucifer rising [Supernatural FF]

Tenkrát ve Winnemucce 1/2

Píchl jsem vidličkou do vafle, ale ta ani nestála za můj pohled. Dokonce jsem odolal té nádherné nadýchané šlehačce a to ani nemluvím o té kapičce džemu, která po ní pomalu stékala. Ať už byla vaflička jakkoliv božsky dobrá, byl jsem zabraný do práce a to poslední dobou snad pořád.

Ani nechci vědět, kolik pečetí se mezitím prolomilo, protože momentálně nedělám nic, kromě čumění na obrazovku laptopu, kontrolování každičké zmínky o něčem a psaní poznámek na papír. Většinou pak narážím už na hotová dílka a spousta nehod, mrtvol, divných aktů počasí a podobně. Saje mi krev pocit, že nemohu ničemu zabránit a žádného jasnovidce jsem cestou nepotkal. A Youngjae?

On?

No, právě se přenesl naproti mně v tomhle boxu s koženými sedačkami a kravím vzorem a zamyšleně mě pozoruje. Probůh, pošlete ho pryč!

Místo jedovaté poznámky jsem zvedl zrak z mého budoucího případu a věnoval se zbloudilému andílkovi.

"Hm?" nadzvedl jsem obočí, jestli mi odpoví nebo ne.

Ten idiot jen na mě hleděl svým čoklým výrazem. Od cupidovské příhody jsem se naučil všem narážkám dávat jiné přívlastky. A jelikož teď vypadá jako štěně zlatého retrívra, myslím, že 'čoklý' je absolutně vhodné.

"Narazil jsi na něco?"

Odfrkl jsem si.

"To bych se spíš já měl ptát tebe. Ale odpovím ti - k pečeti nic. Jen nějaký případ ve Winnemucce v Nevadě. A tam taky mířím."

"Ale to není-"

"Pečeť? Já vím. Ale nejsu žádný Ochránce, ani Strážník, jsem lovec a tohle je má povinnost. Musím něco dělat, protože nemáme nic. Vůbec nic. Já nejsu jasnovidec a ty odmítáš zapnout svý andělský rádio, aby tě nevystopovali. Už mě unavuje číst ty odporné titulky a cítit tu obrovskou zodpovědnost, která na mě padá. Nejsem dost rychlý..."

"Létání je rychlé," namítl.

"Jo, ale já potřebuju být rychlý v jiných ohledech, v hledání informací a zjišťování a- Ale jestli to má být pokus o vtip, tak to beru."

Odkrojil jsem si další kousek vafle s bohatou porcí šlehačky a vsunul si ji do úst. Ňam.

"Prostě potřebuju oddych, od té dlouhé doby, kdy jsem nedělal nic jiného než procházel tisíci zpráv a stránek a prověřoval každou informaci a do šesti ráno četl v knihách... Potřebuju se navrátit ke kořenům, snad chápeš."

Vrátil jsem se znovu k vafličce a otočil talířem, jenže můj prst zavadil o pěkně ostrou ranku a já se řízl.

"Sakra!" to ani nemůžu v klidu jíst!

Chmatal jsem po kapesníku, ale Youngjae mě zastavil a přejel po krvácejícím prstu dlaní, aniž by se jí dotkl. Pak jsem jen hleděl na prst hladký jako dětská prdýlka.

"Jak jsi to..."

Že by andělé kromě mučení uměli i léčit? No vlastně musí, aby toho člověka pak mohli mučit zase od znova.

"Neměl bych to umět," špitl udivením.

Přestal jsem si prohlížet prst a zaměřil se na zmateného andílka.

"Důvod?" přece není špatné něco umět navíc, ne?

"Říkal jsem ti, že odpojením od nebe se má síla zredukovala."

"Možná ses nabumbal z mé duše," proč si z 'reaktoru' nevzít trochu energie do zásoby?

"To je nepravděpodobné. Dobije to sílu, ale ne nad míru."