Vystoupil jsem z auta, Youngjae se ani neobtěžoval použít kliku, přenesl se ven a čekal, zatímco jsem nám rezervoval pokoj. Teda, sobě. Youngjae brzo odejde někam jinam, že ano?
Ale nevypadal na to. Snažil se pořád přijít na něco, co by ho u mě zdrželo.
Nepříjemná andělská osina.
Po návštěvě Patrika Austina jsme se dozvěděli, kolik rukopisů se kam poslalo, a pak rychle (podle mého gusta) jsme se přenášeli sem a tam a občas se nám to zavařilo více než obvykle. Kdo vymyslel dědictví a dary? Youngjae si však neustále stěžoval, že kdybych si po každém přemístění nesedl do restaurace na jídlo, mohli bychom to mít už dávno hotové. Jenže já jsem člověk. A létání není zrovna nejpohodlnější. Potřeboval jsem chvilky regenerace.
Opravdu nedokážu popsat, jaké to je, mít někoho poblíž a povídat si o věcech, které bych s ženskou z baru těžko mohl rozebírat. Ačkoliv se ty věci týkají pečetí a nadpřirozena a podobně, je to příjemné. A po pár týdnech je jizva už dávno zacelená a pomalu mizí. I když hluboko uvnitř je stále schován ten nedůvěřivý kousek, který využívá každého zaváhání, aby dostal důvěru v Youngjaeho pryč z mé duše. A s každým krokem a slovem se chvěje nedočkavostí, až najde důvod anděla vyřadit. Očekává zradu a já to cítím. Cítím strach, že budu zase sám bez nijakých kontaktů, a při každém zamyšlení nad tím se jen otřepu a potlačím ten záchvěv v hrudi. Nevím, kam jsem se to dostal, ale ta hrana ostří, na níž stojím, mě nenechá spát.
Youngjae však nevypadal, že by měl nějaké nutkání zrady. On sám ne. Horší by bylo, kdyby ho zpět zatáhli do nebe na nápravu. Ale snad to není hrozné, kolikrát se do nebe vrátil a pak přišel beze změny dolů.
Došel jsem k recepční a nadiktoval své požadavky. Zaťukala pár písmen do počítače a předávala mi klíče.
"Tady to máte. A pro vašeho anděla?"
Mrkla na mě černýma očima.
"Ty děvko," vydechl jsem a daroval jí opravdu silný pravý hák. Složila se na zem, ale rychle se vzpamatovala a zvedala se.
Tohle ne!
Přeskočil jsem pult a přitiskl ji k podlaze, rukou ji tlačil na hubu, aby nemohla utéct.
"Exorcizamus te, omnis immundus spiritus, omnis satanica potestas, omnis incursio infernalis adversarii, omnis legio, omnis congregatio et secta diabolica.
Ergo, draco maledicte. Ecclesiam tuam securi tibi facias libertate servire, te rogamus, audi nos."
Poté tlak na moji ruku zesílil, že už nebylo možné se držet zpět a černý kouř vyletěl daleko do halelujah.
Zkontroloval jsem puls té ženě. Žila. Vzal jsem klíčky a běžel za Youngjaem. Jestli tu byl jeden démon, určitě musí mít ještě někde schované poslíčky.
A měl jsem pravdu. Zpoza rohu jsem sledoval, jak se Youngjae pere s nějakým zkurvysynem. A k mému překvapení to nevypadalo dobře. Démon držel anděla u zemi a dokola něco zamumlával. Bylo mi jasné, že tohle nedopadne dobře.
Přiběhl jsem a akorát včas, protože Youngjae ztrácel své síly, odkopl démonský tělo na stranu od auta. Než jsem ho stihl vymítit, utekl ten bastard pryč.
"Co. To. Bylo," projel jsem podezřele po Youngjaem pohledem a zakroutil nechápavě hlavou. Dál jsem neřekl nic, vyndal si bágl ze sedačky a mířil na pokoj.
Otevřel jsem dveře akorát, když se tam přemístil Youngjae, takže na mě už čekal v pozoru uprostřed místnosti.
"Vybal to," začal jsem vytahovat věci z batohu, zatímco jsem očekával odpověď. Ani mě nepřekvapuje, že k ničemu nedošlo a ze mě byl zas blbeček, který si povídá do vzduchu.

ČTEŠ
Lucifer rising [Supernatural FF]
Fiksi PenggemarByla prolomena první pečeť. Už zbývá jen 65 pečetí k otevření Luciferovy klece. Andělé poprvé po dlouhé době zasahují do dějin lidstva, aby zabránili Apokalypse. A mladý lovec Jung Daehyun se vrhá do boje proti andělům, démonům i ďáblu samotnému.