Lucifer rising [Supernatural FF]

Tenkrát ve Winnemucce 2/2

"Sakra! Jseš si jistá? To jsem si to blbě napsal?" hleděl jsem na čísla v dokumentu a porovnával je s črtancema v deníku. "Kurva! Víš, kde bydlí?"

"Jo, na Pierce Street 238-"

"Dík," zapásl jsem si revolver se železnýma kulkama a vyndal ze šufle solné náboje. Brokovnice ležela v kufru mého auta. Noťas jsem zaklapl a odložil do batohu a ještě si nachystal nožík se stříbrnou čepelí. Když jsem už chtěl odejít, překvapilo mě, že se Amanda někam chystá.

"Ale, ale, ty nikam nejdeš," natáhlá dlaň byla jasným výstražným znamením.

"Proč ne? Jestli ti mám uvěřit, musím to vidět. A navíc Mike je můj přítel."

"Smola, pěkně hačni a čekej," žádnou princeznu navíc nesnesu.

"A co když jdeš Mika zabít? Jak ti mám věřit?"

"Nevěř mi. Já také nevěřím nikomu. Jen sobě," a Youngjaemu... trochu.

"Tohle není otázka víry. Chci důkazy," tvrdohlavá, jako banda nadpřirozených blbečků, které potkávám dennodenně.

"Bude ti tvá smrt dostatečným důkazem?" už jsem ztrácel trpělivost jí něco vysvětlovat. Zasekla se, ale pokračoval jsem. "Stačí jeden špatnej krok, ňáká maličkost, třeba to nebude duch, nebo ho naserem víc, než snese a vrhne se na nás. Oddělá nás oba levou zadní a je jedno, jak mu kdo byl za života blízkej. A já ti nebudu moct pomoct."

Potřeboval jsem chvílu na vydechnutí. Obrázek mých rodičů a toho andělského idiota mi blikl před očima.

"Stejně musím jít."

Odfrkl jsem si nad naivitou té slečinky a opustil motel. A ona mě bez zaváhání následovala do auta.

Přijeli jsme na určenou adresu a vypnul jsem motor. Ulice byla tichá a tmavá, ten oslavovaný měsíc nedokázal přes houšť mraků ani pípnout.

Seděl jsem v mém milovaném sedadle a tiše pozoroval dům.

"Co teď?" špitla Amanda napjatě. Ani jsem se neobtěžoval něco říct, mé pozorování oken bylo dost jasné.

"Možná bych mohla zazvonit a-"

"Ne," řekl jsem tak tvrdě, že bych zkrotil i samotnýho Lucifera, kdyby se pokusil vylízt na naši planetu.

"Okej," obrátila se a nejspíš se nudila, její rytmický podupávání otřásalo celou mojí károu.

Já jsem byl zvyklý být na sledovačkách i celý den, ale teď mě tísnil čas. Úplněk je dneska a jestli má někdo zemřít, pravděpodobně to bude chudák Mike, který sedí rozvalený u telky a popíjí pivo, jak bylo vidět skrze průhledný závěsy.

Uběhla přibližně půlhodina a stále nic. Až poté se ohlédl zmateně dozadu a opustil své stanoviště. Narovnal jsem se, jedna ruka na zbrani a druhá na klice od dvěří.

"Myslíš-?"

"Pšt!" hleděl jsem, jak Mike zmizel z výhledu jednoho okna a ve vedlejším okně se rozsvítilo. Mike pomalu přikračoval k lince a vedle mě se Amanda třásla jako vibrační pás. Na co já to zase vletěl!

Mike se sklonil a zase zmizel z dohledu. Ale já pořád čekal, ačkoliv blondýna sebou cukala. Trpělivost přináší nestvůry, nevěděla jsi?

Během chvíle se Mike zvedl a v ruce mu leželo něco živého.

"To je Pipin!" zvolala zvesela Amanda

Pipin? Kdo by někomu dal tak hrozný jméno, ať už je to cokoliv?