Lucifer rising [Supernatural FF]

Superstar 1/2

Bylo to divný. Z obyčejný otupělosti jsem najednou zas pocítil možnost otevřít oči a neváhal jsem to udělat. Ale překvapení už bylo, že místo ležení v postýlce jsem dřepěl, všude se ozýval bzukot a pištění a kdybych to neviděl na vlastní oči, věřil bych, že někdo pouští záznam z koncertu zatraceně nahlas.

No do prdele, co tu sakra dělám?

Rozhlídl jsem se kolem. Ale nic kromě šílených uřvaných holek, o nichž nemám tušení, kde se vzaly, kameramanů a dalších pět borců na pódiu, jsem neviděl.

V sluchátku (já nějaký mám?) začala hrát hudba a já se zhrozil. Co to sakra jako mám dělat? A k tomu mi před ústy držela černá koule, podle mě dost nestabilní, hadry mě táhly na všech místech a mikrofonová krabička na zadku studěla.

V tý chvíli mě nějaký instinkt stáhl s sebou a ovládal mý tělo, které se začalo hýbat. Žádné mlácení, pěsti, střílení, jen divné seky rukama a nohama. Mohl jsem se zastavit, ale tušil jsem, že to není dobrý nápad, a tak jsem radši dělal, co mi instinkt nařídil. Jako bych to všechno už uměl. Divný. Já se mám schovávat a ne hrát klauna těm puberťačkám.

A co mě udivilo ještě víc, bylo, že jsem otevřel hubu a zpíval. Jakože, fakt zpíval. A dobře. Ne že bych normálně neuměl zpívat, hlas jsem měl stejnej, ale nikdy mě nenapadlo, že bych to takhle dokázal. Navíc to nebylo anglicky, mojí rodnou řečí, nýbrž asijsky. Asi korejsky. A já tomu rozuměl.

Tohle je fakt divný úlet. Dodělám to a pak zmizím. Musím!

Měl bych se asi usmívat, ale místo toho jsem jen vražedně bodal ty lidi kolem mě, dokud jsem nezmizel z pódia.

"Vedli jste si dobře," všichni se před náma ukláněli a já si připadal jak nějaký král. Ale tahle přílišná pozornost mi vadila a já se chtěl co nejrychleji odpoutat od davu a zdrhnout pryč. Když jsem se o to pokoušel, chytla mě čísi ruka a já už chtěl provést nějaký chmat, když v tu chvíli jsem se sekl a po zádech mi přejel mráz.

"Youngjae?" usmíval se jako blbeček. No to mě potěš, oni zdrogovali anděla? A co to má s vlasy? A oblečením? Byl stejně navlečen jako nějakej šašek. Narazil jsem s ním do zdi a prstem hrozil do tváře. "Co tu kurva děláš? Co tohle všechno znamená? Jak se sakra odtud dostanu?"

Úsměv mu stále přetrvával.

"Daehyune, to ti hrabe nebo co?"

Zíral jsem na něj jako na démona, kterej brečí.

"Tos pochytal z televize nebo co?" anděl nepoužívá výraz 'hrabe'.

"Co bych měl pochytat?" no, koutky mu konečně padaly dolů. Chtěl jsem se pořádně zasmát, ale nepodařílo se mi to.

"Ty... ty mě neznáš?" okej, lepší otázka mě nenapadla.

"Samozřejmě, že tě znám. Daehyune, je ti dobře?"

Je to divný. Všechno kolem je divný.

"Ne, to kurva není."

Otočil jsem se a chtěl odejít pryč z tohodle... ať je to cokoliv.

"Hele, domluv si to pak s manažerem, teď nás svolává Bang."

A chtěl mě chytnout za ruku, což jsem teda nedovolil. Vrhl na mě udivenej pohled. Co je to sakra za místo?

Ale asi s ním budu muset jít. Z nějakého důvodu tu jsem jako Daehyun. Jenže žádný americký lovec, nýbrž korejská popová hvězda. Z andělského idiota se stal svalnatej tanečník a další banda lidí mi taky přišla povědomá. Jen jsem si nemohl vybavit odkud. Měl jsem neblahý pocit, že byli oběťmi různých případů.