Lucifer rising [Supernatural FF]

Stupid Cupid 3/3

Dojel jsem na místo kousek od toho obrovskýho baráku, kterej se tyčil na travnatým placu, a dalekohledem zkoumal, kde se ukrývají strážní.

Pár se jich našlo, nenápadně převlečeni za bezdomovce, a nápadně v černým obleku obcházeje budovu. Jedním pohybem ruky se mi nabila brokovnice.

"A máš aspoň ponětí, kde najít ty znaky?" obrátil jsem se na Youngjaea.

"Budou v přízemí," hleděl na budovu se zamyšleným pohledem.

"Okej," vyrazil jsem kupředu.

Čím více mě štve, jak složitý je boj proti těm děvkám. Střelit, vymítit... občas utečou sami a občas mě přirazí ke zdi a pak jsem na pár vteřin v prdeli.

Vrhnul jsem se na tu skupinku bezdomovců a rychlostí nabytou zkušenostmi jsem je poslal k zemi a kouř zpátky do pekla.

Rychle jsem utíkal se schovat za roh, akorát procházel jeden muž v černým a zasekl se při pohledu na ležící těla. Než se stačil vzpamatovat, pažbou jsem ho udeřil do ksichtu a vychrlil na něj vymítací formulku. Ale to nebylo vše, musím zneškodnit i toho druhého. Schoval jsem tělo, to v bezvědomí i své, a vyčkával, až projde kolem křoví pod zábradlím. Slyšel jsem tiché kroky a mezi větvemi jsem zahlédl odlesk bot. V okamžiku jsem na něj skrz otvor vystřelil a zopakoval to samé, jak v předchozích případech.

Už jsem mohl dovnitř.

S neustálým ohlížením jsem pronikl do nepřátelského tábora, do hnízda černookých švábů, a tiše postupoval neznámým terénem. Všude byla cítit zatuchlina starého oblečení, které se ukrývalo ve skladištním prostoru, a divil jsem se, proč za ta léta ještě neshořelo.

Přitiskl jsem se ke zdi a snažil se napodobit placku, mé oči tikaly po schodech, které se nepříjemně otřásaly. Vystrčil jsem hlaveň z mého úkrytu a čekal na správný okamžik. Sůl se rozprášila do těl démonů a já zamumlal hordu latinských slovíček. Sbohem, vy svině!

Prostupoval jsem do úkrytu rezavého železa a zatuchliny, až jsem konečně narazil na nástěnnou enochiánskou malbu. Svým sprejem jsem narušil její linie a mířil dál.

Na mé cestě za ničením mě doprovázelo mnoho démonů, kteří končili ve většině případů stejně. Byla to ale velmi osamělá cesta, jelikož s nikým jsem nepohodil ani slůvko a ticho narušovaly maximálně bolestné výkřiky.

Každopádně jsem si musel pohnout, démoni už věděli, že tu mají nevítaného hosta.

Čtvrtý znak byl porušen a vedle mě se objevil Youngjae.

"Myslel jsem, že jsem radaro-odolný."

Youngjae na mě nevinně pokoukl.

"Ty ano, ale ne tvá bunda."

Okamžitě jsem si ji začal prohlížet a natáčet do všech možných směrů, že mě z toho brzo začala bolet ruka.

"A nepoznaj ji i jiní andělé?"

Youngjae zakroutil hlavou.

"Ne, pokud ji nespatří."

Kývl jsem uznáním, avšak nato mé ruce pevně sevřely zbraň a doplnily náboje.

"Tak, a kde se ten bastard ukrývá?"

"Daehyune, jsme sice uvnitř, ale nemůžeme na Paimona vtrhnout a spadnout do jeho pasti. Musíme něco vymyslet."

"Neboj," vytáhl jsem nůž, na jehož čepeli byla vyrytá démonská pastička.

"Působivé. Ale jak to do něj zabodneš?"