Lucifer rising [Supernatural FF]

Back in the school 1/2

"Uh, Ah," připadal jsem si, jako kdybych měl pod sebou Mariu Šarapovovou. Ale tak co, mám volno, žádný případ v dohledu, jednoduše klid. Tak proč si trochu neužít? Sice to nebylo kdo ví co, chtěnou rozkoš to způsobilo a tak jsem si nemohl stěžovat. Kdy jindy budu mít možnost mít volný týden, sprchovat se každý den, jíst cokoliv a kdykoliv chci, nemeškat mý oblíbený pořady, mít čas na sbalení holek, aniž bych jim musel platit...

Je to boží týden, to mi věřte. Eh, boží bez boha ani jeho slepiček. Ty byly zavřeny pěkně v kurníku. No, teda poslední dobu. Naposledy jsem Youngjaeho viděl při našem zdařilém úkolu, po němž ještě pár hodin pobyl u mě v motelu a povykládal mi pár věcí ohledně jejich existence a pečetí.

Docela mě rozčílily dvě věci. První, že pečetí je kolem šesti set a stačí jich prolomit jen šedesát pět. Fajn vědět, dost se nám to zužuje. A po té poslední vyskočí Lucifer z díry a začne si na naší planetě řádit. A tak Youngjae zažil jeden z mých záchvatů vzteku, který skrýval bezmoc z onoho velkého problému. Čekal jsem, že těch pečetí bude míň. Ale co jsem řekl, stále platí. Já je zastavím. Nic jiného mi vlastně nezbývá.

A druhá... Když mi vyprávěl Youngjae o jejich hierarchii, jak přijímají rozkazy od čtyř nejvyšších archandělů, že s Bohem se sotva někdo viděl, to jsem ještě bral. Ale to, že si po zemi vykračují v oblečku lidí, to mi tak skvělé nepřišlo. Ano, musí se člověka, který je jejich schránkou, zeptat na povolení. Ale co to povolení obnáší? Být vězněm ve vlastním těle? Vidět bolest, vědět, že se nejspíš nevrátí zpátky?

Youngjae prý navštívil chlapečka, kterého zrovna odmítli z castingu do chlapecké skupiny. Ten idiot využil jeho depky, a tak s odpovědí neváhal.

A po tomto jsem ho vyhodil pryč. Hodinu pak stál na chodbě jak ten největší blb, protože se mu lítat stále nechtělo. Musel jsem ho zas pustit zpět, aby se doregeneroval a nevypadal nahoře podezřele.

A zanedlouho se vrátil nahoru. Poté jsem o něm nic neslyšel. Ani neměl možnost. Jsem přece andělo-radaro-odolný, ne?

Tak proč, řekněte mi sakra proč?

Proč, když jsem uprostřed 'aktu' zvedl na chvíli zrak a mrkl do zrcadla na štítu postele, spatřil jsem Youngjaeho obrys?

Hlasité 'kurva' doprovázelo přerušení činnosti, i když Youngjae už zmizel, a poslal jsem tu holku s velkými omluvami domů.

"Tak vylez, ty šmejde!" křikl jsem a během chvíle stál vedle mě a pozoroval, jestli jsem stále nahý nebo ne. Asi pro toho voyeura bylo zklamání, že jsem přes sebe hodil župan.

"Ahoj, Daehyune."

"Můžeš mi laskavě vysvětlit, kde ses tu vzal?" snažil jsem se, opravdu moc, klidnit své nervy.

"Nemůžu sledovat tebe, ale tvé auto ano. Nechal jsem v něm znamení, které mě k němu dokáže dovést."

"Cos provedl mému koníčkovi?" ještě více nasrán, protože šáhl na mého Mustanga bez dovolení, jsem k němu přikročil blíže a snažil se tu informaci vydolovat z jeho očí, které byly... vyděšené?

"N-nic!" ještě jsem ho chvíli nechal před svým bystrozorem, aby to působilo silněji, poté jsem ho nechal vydechnout.

"Co se děje, člověče?" sedl jsem si na postel a chmátl po whiskey.

"Andělé ví od jednoho démonského informátora o další pečeti, kdy a kde se prolomí. Tajili to jen mezi nejvyšší vrstvou, ale i tak jsem se k tomu dostal."

"Wow, to je skvělé! Kdy a kde?"

"Newcastle High School ve Wyomingu. "

"To jsou odsaď dobrý dva dny cesty. Kdy k tomu dojde?"