Dítě Cybertronu (1/3)

3.Nečekaná záchrana

Několik metrů přede mnou se oběví zelený portál a z něj vyjede červeno-modrý tahač a za ním žluto-černý sporťák za ním modrá motorka. Počkat, není to Jackova motorka? a zatím jedno tmavě zelené. Všichni se transformují a postaví se do bojového postoje. V tom mě chytně chladná kovová ruka a silně stiskně. Křiknu bolestí. ,, Stůj te, nebo z ní udělám prášek!" Řekl Knock Out a stiskl mě ještě víc. Otočím se na něj a s bolesti a vztekem v očích mu řeknu,, Jdi se vycpat, ty hromado plechu.!"On se na mě podívá a řekne rozzuřeně ,,Drž si tu pusinku, na uzdě.!" a pčimáčknul ještě silněji, křičela jsem bolestí. Začalo se kolem mě tvořit, jakési světle modré světlo. Cítím obrovský výbuch a tvrdý pád na zem. Slyšim slabý hlásek nepoznám, co říká. Vidím nic než tmu. Jen tmu.

---Pohled Optima---
Vidím ji tu dívku, než se však stihnu k ní dojít, vzal ji Knock Out. Držel ji pevně, vyhrožoval. Ale ona mu přesto odporovala, dokud se kolem ní neobjevila vlna energie, která nás odhodila několik metrů. Leží na zemi, nehýbe se. Byla v kaluži krve. ,, Arcee, běž za ní, jsi k ní nejbliž!'' Zavelel jsem a začali se stahovat zpět k mostu. Prošli jsme mostem. Já jako poslední, abych se ujistil ze nás Knock Out nesleduje. ,,Jacku, zavolel June budeme me jí potřebovat." Otočil jsem se zpět na tu dívku v Arceeně náruči a doufal že není pozdě.

===Na základě Autobotů===

---Pohled Kendry---

Nemůžu je pohnout, cítim pouze silnou bolest kolem hrudníku. Slyším pípaní přístrojů, a několik hlasů, nerozumím co říkají. Opět upadám do temnoty.

---Pohled June---

Zavolal mi Jack, že se něco stalo Kendře, zbalila jsem jsi tedy lekárničku a vyjela na základnu autobotů. To co jsem vyděla mě málem dorazilo. Ratchet sice před mým příjezdem stihl udělat Kendře sken, bohužel na tom byla hůř než jsem čekala. Zlámaná 4 žebra, naražena ruka, několik velice ošklivých modřin. Byla na tom kriticky až jsem začínala věřit že to nepřežije.

--O několik hodin později--

---Pohled Kendry---

Pomalu otevírám oči, s velikou bolestí se snažím pohnout rukou, ale rychle toho necham. Otočím aspoň hlavou, vydím různé přístroje přístroje, které mi už svým zvukem lezou na nervy. Snažím se posadit, ale hned si to rozmyslím. Všechno mě tak bolí. Slyším težké kovové kroky. Snažím se poznat, kdo to je. Se strachem se chci pohnout ale bolest mi to nedovolí. ,, Hele, pomalu, ještě si potrháš stehy." Řekne se strachem v hlase červeno.bíly robot. Hned za ním poznám známe tváře. Jak se rychle blíží, opznám Jacka, Miko a Rafela s June. Miko celá našená že mě vidí vzhůru. Jack s Rafem si oddechly. June za mnou výběhla a okmažitě mě kontrovala. ,, Měla jsi velké štěstí, mládá dámo. Ještě pár minut a už tu nejseš." Řekla s trochou úlevy v hlase. ,, Jak dlouho jsem byla mimo? A kde to jsem?" Řekla jsem a trochu si odkašlala. ,,Týden." Řekl Jack. S otevřenou pusou, jsem si sáhla na hlavu. Bolela jako střep. ,, A k tvé další otázce. Jsi na tajné základně v Jasperu." Odpoví opět Jack. Po pár vteřinách ticha přijde jeden velký červeno-modrý robot. ,, Jsem Optimus Prime. Jsme automoní robotické organizmy z planety Cybertron. Zkráceně Autoboti. Snažíme se chránit vaši planetu před Deceptikony." Před mojí další otáskou ho doplnil Jack. ,, To je ten zmetek, který tě chtěl unést." Fajn, tak to je vysvětlení na další otázku, ale v hlavě mi proběhla jiná. ,, Co po mě, chtěl. Vždyť jsem ani nechápa, proč mě sleduje." Všichni se na sebe podívaly a zamyslely. Pak se Jack s velkým nádechem zeptal zas on mě. ,, Kendro, v tech snech, co mívaš.." Odmlčel se a pak pokračoval ,, Nezdálo se ti někdy něco, co jsi si nezapsala, třeba proč máš na rameni znak autobotů a proč máš tmavě modré vlasy, když jsi nám tvrdila, proč si nesundáváš kapuci?." Zeptal se ze nechápavým pohledem a já se zamyslela. ,, Hmm, ne. Máma říkala že vlasy a tu značku mám už od narození." Řekla jsem s unaveným pohledem. Zase se mi začal točit hlava. ,,Kendro, lehni si, musíš odpočívat." Řekla June a já hned po pár vteřinách vrátila do temnoty.