Dítě Cybertronu (1/3)

33. Další legenda

Máma se zhluboka nadechla a truhličku otevřela. Byl v ní ten stejný odznak, jako který mám teď na rameni. ,,Tenhle, ti vyrobil otec. Doufal, že to udrží tvoji robotickou část pod zámkem ale když ti ho dal poprvé...." Podívala jsem se na ní. Začali se jí linout slzy do očí. Držela se zpátky, jak nejvíc to šlo. Ale stejně ji pár slz uteklo.

Dala, jsem jí ruku na rameno. Ona se znovu nadechla. ,,...chvíli to fungovalo ale pak se něco stalo a ty jsi skončila s popáleninami na pohotovosti. V ten den jsme se pohádali jako nikdy. On, chtěl pokračovat dál ale já chtěla aby toho nechal, než se stane něco horšího. Otec, jakkoliv tohle dokončil ale dohodli jsme se že ho použijeme tehdy, jakmile to bude naprosto nezbytné." Vzala jsem její třesoucí se ruce a objala ji. Velká chyba. 

Odznak v truhličce se rozzářil červeně a ten na mém rameni udělal to samé. Nevím, jestli se synchronizovali nebo co. Ale, pak vím že byla jen tma.

---Pohled Smokescreena---

Stál, jsem opřený ve dveřích. A poslouchal další příběh z minulosti Night. Bolelo mě u jiskry že v mládí si něco takového prožila. Díval, jsem se na to jak se Night s její mámou objali a pak mi moje optiky zaměřili na ten odznak v té krabičce. Než, jsem stihl nějak zasáhnout ozval se výkřik. 

,,Night!" Zařval jsem. Poznal bych, ten křik kdekoliv. Zaostřil, jsem optiky a viděl Night na zemi s otevřenými optikami a v její Cybertronské podobě v lidské velikosti. Přiběhl, jsem k ní. 

,,Night! Slyšíš mě?! Nightbird!" Snažil, jsem se jí probrat ale nereagovala. Za to její matka se probrala a vyděšeně se na Night podívala. ,,Vezmu, jí zpátky na základnu. Snad si Ratchet bude vědět rady." Řekl, jsem a Night zvedl ze země do svého náručí. ,,Pojďte taky." Řekl, jsem její matce.

Ale ta odmítla. ,,Já, jsem v pořádku. Hlavně se postarej o ní." Nechtěl, jsem jí tam nechat. Ale ona se nedala říct. Odkývl jsem jí to  a běžel s Night v náručí ke svému auto-módu. Dveře od spolujezce jsem otevřel a Night oparně položil na místo. Nastartoval motor a vypnul svoji holoformu. Dopnul, jsem na plyn a přitom kontaktoval základnu o most.

Opět jsem aktivoval holoformu, než se před námi otevřel pozemní most. Podíval, jsem se na Nightbird. Optiky, už sice zavřela ale stejně mám špatný pocit. Projel jsem mostem a hned zastavil. Holoformu vypnul a transformoval jsem se s Night v rukách.

,,Co se stalo? Rychle polož jí sem!" Zavelel Ratchet já ho poslech a Night položil na lehátko pro Cybertroňana. Ratchet mě následně vyrazil s ošetřovny. A já stal před ostatními. Začali se vyptávat. Tak, jsem jim řekl celý příběh. Byly z toho mimo úplně stejně jako já.

---Pohled Nightbird---

Je mi strašná zima. Kolem mě není nic víc, než tma. ,,Haló? Je tu někdo?" Zeptala jsem se ale odpovědi, jsem se nedočkala. Třesu se zimou, je tu zima jako na Artaktidě.

,,Kendro" Otočila, jsem se za hlasem. Ten hlas byl tak příjemný a povědomý. ,,Kendro, co tady děláš?" Zeptá se mě ten hlas znovu. Přiblížím se k němu a pokusím si vzpomenout kdo to je. ,,Kdo jsi?" Zeptám se opatrně. Muže, s černými vlasy a v bílém obleku. ,,No, tak. Kendro, ty mě snad nepoznáváš." Ne, to není možné.

,,Tati?" Nevěřila jsem s vím optikám. On přikývl a mě se optiky plnili slzami. Okamžitě, jsem se k němu rozběhla a pořádně ho objala. ,,Neodpověděla jsi mi." Řekl mi táta, mezitím co jsem se ho nehodlala pustit. ,,Na co?" Zeptala, jsem se ho a ze svého sevření jsem ho pustila. 

,,Co děláš tady?" Nechápala jsem jeho otázku. ,,Jak, to myslíš? Já ani nevím, kde jsem. Poslední, co jsi pamatuju je.." Uvědomila, jsem si proč jsem tady ale na mém rameni žádný odznak není.

,,Jsi v prázdnu. Jen tady se občas mrtvý mohou setkat, než se rozhodnou jak budou pokračovat." Neslyšela, jsem dobře, že ne. ,,Mrtvý?! Já jsem.." Tady mě otec zastavil. ,,Ne, a ještě dlouho nebudeš." Trochu, jsem se uklidnila ale stejně mě zajímalo, co tady dělám. A co se se mnou stalo. Než, jsem se otce mohla na něco dalšího zeptat další světle bíla postava osvítila celou tmu. 

,,Na to odpovím, já." Alpha Trion, už zase. ,,Kendro, už brzy se svede poslední boj mezi Autoboty a Decepticony. Než, však k tomu dojde musíš najít poslední klíč." Nazdvedla, jsem obočí a nechápavě se na něj podívala. ,,Jaký poslední klíč?" On mi místo odpovědi dal legendu.

,,Až boj mezi dobrem a zlem vyvrcholí. Poslední klíč z popela povstane. A studna Prajisker bude opět zářit životem, i když za to zaplatí cenou nejvyšší. "

Hned, potom se kolem mě začalo objevovat ostré světlo ale slova Alpha Triona mi v audiích zní dál.