Dítě Cybertronu (1/3)

37. Tik tak, běží čas

Kendra

,,A jak by jsi to asi chtěl udělat?"

,,To je pro mě to vědět a pro tebe na to přijít. A teď jí odvědte do cely."

Za jednu paži mě popadl Shockwave a za druhou KnockOut, kteřá celou dobu pozorovaly náš rozhovor. Nemesis, byla temnější než posledně. I když, jsem v podobě Cybertroňana přijde mi to furt těsné.

Citím, jak mě síla jiskry pomalu opouští. Jak, jemně prchá někam do prázdnoty. A přitom, jsem přemýšlela, jak se život obrátil vzhůru nohama. Od holky s podivuhodný a celkem obyčejným životem se stal někdo o kom neměla ani tušení.

I přes tu malou změnu, se stanou velké rozdíly.

Jen, nedávno jsem byla holka s divimy sny a nezujata. Ale pak přišla malá honička v lese s červeným sportakem, až tehdy bylo jasné že my tak neparní jsme schopni dosáhnout velkých věcí.

Nad smrtí, jsem moc nepřemýšlela. Vždycky, jsem jsi myslela že kařdý znás má svůj čas stanoven a až ten čas upline je čas jít. Ale nikdy jsem jsi nemyslela, že skončím takto. Ve vězení, sama a s pomalu rozpadající jiskrou. To si asi nikdo nepředstavoval.

Opřená o zeď, jsem se snažila ubránit spánku, ale stejně mě ůnava dohnala. Každopádně, mal šlofík nikdy neuškodí.

------

Otevírání dveří, mě z mého dřímání probudilo. Promla jsem jsi optiky a předemnou s ohlušujícími kroky. Kráčel vůdce ve své velké stříbrné, nadupané kráse s úšklebkem na tváři.

,,Co tu zase chceš?" Zeptala jsem se bez emocí, když už mám umřít z jakéhokoliv důvodu. Aspoň chci vědět kdy.

,,Jen si promluvit, nic víc."

,,A o čem? O tom, jaký je tvůj veliký plán? O tom, jak pomalu umírám? Řekni Megatrone"

,,Moje plány jsou prosté. První byl se zbavit Autobotů, tak aby se lidstvo podvolilo mé vládě. Znovu svou chybu o zničeni planety dělat nebudu. A s tebou je to prosté. S tebou tu jde o čas. Nas, kterým se těžko vítězí. Ale neboj se, tvůj čas přijde brzy."

Jeho slova, mě otřásla. Jen, tu stál a pozorně mě sledoval. Jako, by na něco čekal.

,,Můj pane, už je vše připraveno. Čekáme, na váš rozkaz."

Ozvalo se v rozhlasu lodi. Megatronův úšklebek, jen nepatrně povyrostl. Cítila, jsem pod sebou motory lodi víc pracovat. Jakoby, je daly na maximální výkon a ještě je donutily přidat.

,,Kam letíme?" Na mou otázku neodpověděl, jen stál. Ruce položené za zády.

,,Začněte."

Řekl nahlas, sebejistě a s autoritou. Dveře, od mého vězení se otevřeli a prošly jimi dva pěšáci. Každý mě popadl za jednu paži a  zvedly. Cestou, kolem nás prošlo hodně Vehiconů, pěšáků, letců a všichni měly pohled hrdosti a radosti, jakoby čekaly na velký dárek pod stromečkem.

,,Kam, mě to vedeš, Megatrone?"

On znovu nedpovědel, nebylo ani potřeba. Došli, jsme k hlavnímu můstku. Dveře se před námi otevřely. Megatron, přede mnou mi bránil výhled z čelního okna lodi. Bylo tu ticho, všichni zjevně očekávaly přikazy od svého lorda.

Když konečně ustoupil, byl předemou aktivovaný vesmírný most. A my mířily přímo k němu. S tázavým pohledem se otočím na Megatrona. Ale on jen hledí do předu. Znovu, jsem namířila se na ten točivý, zelený portál. Mířící, Praimus ví kam.

Projely, jsme mostem a najednou byl před námi kov. Všude samý kov. Bylo poznat zničené stavby, mosty, cesty a prázdno. Světlo ze slunce, jasně zářilo na tu spustošenou zemi.

Optiky se mi rozšířily, a já věděla, kde jsme. Tam, kde to všechno začalo a kde to musí také skončit.

,,Vítej doma, Nightbird." Pronesl Megatron, který se vedle mě postavil.

-------------------

Smokescreen

,,Optime, pojď jsem. Rychle!" Zařval Ratchet u počítačů.

,,Co se děje, Rachete?" Zeptala se Arcee. Všichni, jsme se sešly v hlavní místnosti.

,,Právě, jsem dostal signál aktivovaného vesmírného mostu."

,,Proč, by se Coni se potřebovaly přemístit?" Zeptala se Arcee.

,,Třeba, to už vzdaly?" Zeptal se Bolkhead.

,,To ne, Bolkheade. Ale spíše aby se Megatron spoolečně s Nightbird vydal na jediné místo v celém vesmíru, kde by mohl použít její jiskru."

Řekl Optimus. Věděly, jsme že je jiskra Night nestabilní. A že pomalu umírá, ale já doufal, že se tohle nestane.

,,Ale na co?" Zeptal se Jack.

,,Night, je poslední šance k tomu, aby se oživil Cybertron. Zámek Omega, sloužil pouze k tomu aby opravil poškozený povrch, nikoliv samotné jádro. Ale, kdyby se jiskra Night přiblížila dostatečně blízko ke Studni jisker. Vzalo, by to její všekerou životní sílu aby, se mohlo znovu obnovit obyvatelstvo."

,,Takže se Nightbird, musí objetovat ve jménu znovuzrození Cybertronu?" Zeptal se Rafael.

,,Bohužel, ano. Ale, teď když jí má Megatron. Donutí jí nasilím, aby se jí vzdala. A až to uděla, nově zrozené životy otráví svou zkažeností a bude mít další svět, kde by mohl vládnout krutou rukou." Odpověděl Ratchet.

Nikdo z nás nevěděl, co říct. Ani já sám nevím, co jsi mám myslet. Ale jednu věc vím naprosto určitě. Že jí najdu, než bude pozdě a zkusíme vymyslet jiný způsob.

,,Autoboti, nyní nám dochází čas. Musíme se dostat na Cybertron a zastavit Megatrona."

Všichny s hlavním cílem a sebejistým pohledem,  jsme se vydaly se zmocnit Vesmírný most a zničit plány Megatrona, dokud je ještě čas.

Vydrž, Nightbird.