Dítě Cybertronu (1/3)

1. Sen

Slyš, dítě čeká tě velmi těžký boj.
Musíš najít autobota jménem Optimus Prime,
on jediný, tě může chránit, jsi až moc cenná...

Celá spocená se probudím, rychle si sednu na postel a vezmu si deník, který mám hned vedle na nočním stolku. Už několik dní mám, tak podivné sny. Začala jsem si je psát s pocitem že se nějak shodují a nějak najdu důvod, proč se mi zdá o velkém bílé prozářeném robotovy s dlouhými vousy. U kterého mám pocit, že se mě snaží chránit i když je to jenom sen. A s otázkami v hlavě jako kdo je Optimus Prime? Co je to autobot? A jak můžu být cenná? dokončím zápis, deník zavřu a podívám se na budík.
,,3:47?! Tak málo?" S údivem si zase lehnul a zkusím znovu usnout. Marně...

Je ráno po zase nevyspane noci, jsem šla do koupelny se upravit, namalovat a obléct do školy. Vezmu si ze skříně černé kalhoty, modré triko a mikinu s kapucí. Najednou slyším, jako by v kuchyni bouchla bomba.
,,KENDRO!!'' Řve na mě až moc známý hlas.
Vylezu z koupelny a jdu za hlasem, dolů do kuchyně.
,,Ano, mami?'' Zeptám se s nevinným pohledem. ,,Kolikrát ti mám říkat, nenechávej, ten skateboard uprostřed kuchyně!'' Kouká po mě naštvaným pohledem, já se nadechla a spustila ,, Promiň, zapomněla jsem na něj'' A dívala do země. ,, Prosím, ať se to neopakuje.'' Zakývám hlavou na znamení slibu. A odcházím do školy s hlavou plnou myšlenek, skoro jsem nevnímala okolí.
,,POZOR!''  Slyším někoho křičet, zvednu hlavu a naproti mě se řítí žluto-černé sportovní auto. Nestíhám zareagovat a už se představuji přejetá na silnici, když v tom do mě někdo odstrči z cesty na pevnou zem.
,,Jsi v pořádku?'' Ptá se mě mužský hlas.
,,Jo, myslím že ano.'' Odpovím mu. Otočím  se na svého zachránce. Je to starší muž v obleku se směšnou kravatou a trochu širší postavou.
,,Musíš se dívat, kam jdeš.'' Řekne a podá mi ruku, já ji příjmu a zvednu se.
,,Já vím, nad něčím jsem přemýšlela a nevšimla, jsem si.'' Řekla jsem a podívala jsem se na svého zachránce.
,,William Fowler, jméno mé a ty jsi...''
,,K-kendra. Kendra Skyfall.'' Vykoktám že sebe. ,,Hezké jméno, tak Kendro, příště dávej pozor na cestě, jasný?'' ,,Ano, jistě příště jsi dám větší pozor.'' Řekla jsem a rozešli jsme se. Šla jsem do školy už teď mám zpoždění.

=== O několik hodin později ===

Konečně, jdu domů. Školu tak nesnáším, ne proto že mě nebaví ale proto že se na mě všichni dělají legraci a tím pádem se všichni drží dál a potutelně se za zády smějí. Jsem více méně tichý a plachý člověk. Mám velice nízký kruh přátel, přesněji jen 3 a to Jacka, Miko, a Rafaela. Po pár metrech jsem potkala Jacka a zamávala mu. A on šel na proti mě. ,,Ahoj, Kendro. Jak se máš?'' Podívala jsem je mu do jeho očí a spustila, co se před a během školy stalo. Stejně jako on a Miko s Rafem, znají moje sny a nad tímhle snem jsem velice přemýšlela. Kdo je Optimus Prime? Co je autobot? A jak můžu být cenná? Když jsem skočila, díval se na mě nechapavým a přitom trochu zamyšlením pohledem. Podívala jsem na něj a viděla že ho něco, trápí. ,,Co se děje, Jacku?'' Zeptám se ho trochu starostlivě. On se na mě podíval a řekl ,, Kendro, můžu si půjčit tvůj deník?'' Nechápavě jsem se na něj podívala, pak sundala batoh ze zad a deník mu podala. On ho převzal a chvíli v něm listoval. Pak spustil ,, Kendro, můžu ti ho zítra vrátit, chci si ho pořádně prohlédnou, jestli to nevadí?'' Podívá se na mě psima očima a odkyvnu. ,,Jen ho neztrat.'' Kývne a rozloučili jsme se. Jack pak nasedl a svoji modrou motorku a odjel, chvíli jsem se dívala, přišlo mi že ji odněkud znám. Ale odkuď?

Toť první kapitola, vím že není moc zažívna ale slibují ze další kapitola bude zajímavější. Za komenty budu ráda.