Dítě Cybertronu (1/3)

29. Tělocvična

---Několik týdnů později.---

,,Levá! Nahoru! Pravá a znovu!"

Další cvičební den s Optimem. Musím říct, že jako vůdce je jiný než jako osobní trenér.

,,Pro dnešek končíme. Odpočiň si."

Konečně. Opřela, jsem se o zeď tělocvičny a nabírala dech. Tenhle "výcvik" dělám každý den 4 hodiny denně. Člověk, by řekl že i školní tělocvik je lepší, než tohle. Stále opřená o zeď s hlavou směřující k stropu, jen nabírala síli aspoň na to abych vztala. Přiznávám, že je to vyčerpávajicí.

Všichni, se dohodly že mi pomůžou v bojích proti conům. Nejdřív, mi to přišlo jako dobrý nápad. Ale, pak z toho vzešlo že ně Optimus bude učit techniky s mečem. Bumblebee jako být průzkůmníkem. Magnus, vojenská pravidla a jak se stát slušným vojákem. Ratchet, s trochu přemlouvání, nikoliv z mé strany. Mě má naučit Cybertronskou medicínu a společně s Rafem i trochu ze Cybertronské technologie. S Wheeljackem, občas něco vyhodíme do vzduchu. Samozřejmě za ůčelem vzdělávání. A ostaní se spíš staly psychyckou podporou.

Opravdu se divím, že to všechno zvládám. Opřená hlavou i se zavřenýma očima se opírám o docela pohodlnou zeď. Sedím, tu teprvé pár chvil skoro v úsporném režimu. Když, slyším jak se ke mě přibližují težké kroky. ,,Měla, by sis dát pauzu. Nebo se přetížíš." Pootevřu optiky a trochu rozmazaně se dívám na bota klečící předemnou.

,,Ne, vážně? To, mi říkáš každý den."

,,Protože, si dělám o tebe strarost." Trochu se na něj ušklíbnu. Je roztomilí, když si dělá strarost o mě místo o svůj válečný osud.

,,Tak, pojď. Pomůžu ti." Otevřu ůplně optiky. Předemnou klečí na jednom koleni Smokescreen a gentlemansky mi podá ruku. Já se jí chytnu a on mě silou zvedne ze země. Strašně se mi třesou nohy. Asi, jsem to dneska trošku přehnala. A bodejď by ne. Před Optimovým tréninke, jsem ještě měla boj zblízka s Ultra Magnusem. Přiznám se, že mě pokažde porazil na zem a to tvrdě. Ještě, teď můžu cítít ty prohnuté plechy.

Třásly se mi nohy, tak mo že jsem se skoro necítila. Zakolísala jsem a začal trochu padat. Smokescreen mě však chytil a přimáčknul mě blíž k němu a jednu jeho ruku mi obmotal kolem boku.

,,Co, jsem říkal. Musíš si jít pořádně odpočinout." Tentokrát jsem neprotestovala. Opřela, jsem hlavu o Smokescreenovo rameno a pomalu jsme vycházeli z tělocvičny. Milovala, jsem takové momenty. Došly, jsme do mého pokoje. A myslím, že v tu dobu jsem už spala. Opatrně otevřel dveře. A nežně mě zvedl a odnesl mě přímo do postele. Nebo spíš tomu podobného. Ještě, než odešel. Mě opatrně pohladil po oblyčeji a něžně mi políbil čelo. Následně odešel ke dveřím, a ještě se před odchodem na mě podíval. Trochu se usmál a následně pomalu zavřel dveře.

------------------

Jen, bych se chtěla omluvit za takovou nezáživnou kapitolu. Nic, lepšího mě nenapadlo. :)

A taky, bych chtěla vedět, teda pokud to někdo čte. Jaké máte názor na tuhle ff a popřípadě připomínky.