Dítě Cybertronu (1/3)

15. Únos

Už je to několik týdnů, co jsem se vrátila k Autobotům. Co se týče Projektu Skyfall, zjistili jsme že se můžu proměnit na člověka, ale pouze na určitou dobu a stejně mám sílu Cybertroňana. To znamená, že moji starou lidskou podobu udržím asi na 3 hodiny ale jsem potom, tak vyčerpaná že ani dávka energonu, mě z únavy neprobudí. Tak jsem radši ve své originální podobě. Člověk s výškou asi metr sedmdesát. S dlouhým černým kabátem bez rukávů. Se znaky Autobotů na rameni. Moje přilba ma skoro stejnou podobu, jako Optimova ale místo světlé modré ji mám tmavou. A také s modro-černými plechovými teniskami. Požádala jsem je aby mi říkaly Night, nebo Nightbird i když mi tak říkat z počátku nechtěly. Nedivím se jim. Nechat jsi jméno po Deceptikonech, by asi nikdo neudělal. Ale přesvědčila jsem je aby mi, tak říkaly jen na základně, nebo "misích". Podařilo se nám zjistit, že pomocí klíčů Omega můžeme oživit Cybetron. Což se skoro všichni radují. I když si plánovat dni na Cybertronu, není teď moc dobrý nápad, tedy aspoň, dosud ho neoživíme.

A na akce, podle Optima sním pouze ve výjimečných případech. Takže, skoro vůbec. Optimus si myslí, že by můj přechod od Decepticonu, mohl spíš na misích uškodit než pomoct.  A se Smokem, je to trochu komplikované. Vím, že ho miluji a on mě, akorát že to nedáváme najevo ani sami sobě. Tak v mezičase si trénuji výpady a útočnou strategii. Občas se ke mě připojí Bee a jen tak blbneme. I když je v týmu nejmladší, přijde mi že už toho zažil dost. 

Konečně se ostatní vrátili z mise. S napětím, jsem čekala v hlavní místnosti. Co za relikvii, přinesli tentokrát. Už tu bylo Kladivo Soluse Primera, Meč Star Seber a také brnění Apex. A také máme tři ze čtyř klíčů Omega. Což je super. Ratchet otevře pozemní most. A já s Miko, Jackem a Rafaelem, čekáme jakou relikvii našli. Jako první přichází Arcee po ní Bee s Bolkem. A za nimi přichází Smoke s Optimem. Nevypadají zrovna šťastně a jsou dost poničení. ,,Co se stalo?" Zeptám se opatrně. ,,Byla to past. Doufaly že najdou tebe." Nechápavě se podívám na Arcee. ,,Na mě?" Vyhrknu ze sebe. ,,Nevíme, proč. Ale byla to past pro tebe." Tak tomu nerozumím. ,,Pojďte dáme vás zase do hromady." Řekne Ratchet a zajde s nimi na ošetřovnu.

,,Vy byste měli, jít do školy. Pošlu vás mostem." Moc z toho radost neměli. Já chtěla se vrátit k tréninku, když mě Ratchet zastavil. ,,A kam jsi myslíš, že jdeš ty?" Zeptá se mě nabroušeně. No jo. Klasický Ratchet, furt protivní. ,,No, do školy už nechodím a ty víš že ve své lidské podobě moc dlouho nevydržím." Řeknu Ratchetovi a chystám se odejít. ,,To je možná pravda, ale Fowler zařídil, aby jsi měla zvláštní učební plán." Koukám na něj vyjeveně. Jaký zase učební plán. ,, O čem to, prosím tě mluvíš?"

Už začínám být nabroušená i já. ,,To znamená, že budeš chodit do školy, jen na testy a písemky pod dozorem a budeš končit jako Jack, Miko a Rafael." To snad nemyslí vážně? Snila jsem o tom že už chodit do školy nebudu. ,,Ale-" Přeruší mě Ratchet. ,,Žádný ale. Agent Fowler na tebe bude dohlížet. A teď běžte" Proměnila jsem se do staré lidské podoby a prošla s ostatními pozemním mostem, ke škole. Mám vlasy ve své tmavě modré barvě, kterou jsem kdysi zakrývala kapucí, ale teď už ne. Na tu starou boudu koukám svýma modro-zelenýma očima s nechutí v obličeji, tam znovu vkročit. Na sobě mám černou mikinu s Autobotím znakem na rameni. Také mám světlé modré kalhoty. A také modré tenisky. Podíváme se na sebe a já spustím. ,,Tak, lidi. Vyrážíme." Začaly, jsme se smát.

---Po 2 hodinách později--

Škola skončila, dřív než se čekalo. Prý prasklo vodovodní potrubí, tak museli všechny pustit domu. Co se týče mě, jsem už unavená, jako nikdy. Ne ze školy, jen díky mé lidské podobě, která mi ubírá energii. Čekaly jsme, až se někdo z týmu objeví a vyzvedne nás. Ani Fowler se neukázal. A nikdo, to na základně nebere. Začíná mě mít starost. ,,Co se tam u nich děje, že to nebere ani Ratchet?" Přemýšlím na hlas a přitom se opírám o dveře školy. ,,To nevím, jen doufám že jen výpadek komunikace." Odpoví Jack. 

Cítím vítr, jak kolem nás proudí. Ale není s ním něco v pořádku. Od Beeho vím, že dát na své instinkty je někdy nejlepší řešení problémů a možné obraně. Mého nevěřícného výrazu všimne Jack. ,, Night, co se děje?" Zeptá se mě. ,,Nevím, jen jako by se sem něco blížilo." Vítr nabíral na síle. Zavřela jsem oči a soustředila se. Cítím teplý vzduch a pachuť kovu. ,,Coni?" Řeknu opatrně. ,,Jak to-" Než, to stačil dopovědět. Objevili se kolem nás hromada pěšáků. ,,Utečte!" Zařvu na ostatní, a já se proměním do své "robotické" podoby a aktivuji svou masku. Vyrážím proti nim, a sleduju jak ostatní zkoušejí utéct, ale marně. Snažím se k nim dostat ale také mě chytne jeden con a nacpe nás do nějakých přepravek. 

,,Buďte v klidu, a nic se vám nestane." Řekne jeden z pěšáků. ,,Trhni si, plechem." Odporuju mu, ale on díky s vím špičatým prstům, začne škrábat o sklo přepravky. Chytnu se za audio přijmače a krčím se bolestí. Strašně to bolí. Po chvíli přestal. A odtahují nás pozemním mostem. A mě je jasné, že nás určitě na Bahamy nevezou. Než si moje oči zvyknou uslyším hlas z nejhorších nočních můr. ,,Rád tě zase vidím, Nightbird." Otočím se za hlasem a tam stojí ve svém hrdém postoji plecháč. ,, Z mé strany, to tak bohužel neplatí. Megatrone." Řeknu, poněkud klidným hlasem. A čekám, co z něj vypadne tentokrát.