Dítě Cybertronu (1/3)

30. Tajná práce

Probudila jsem se asi po několika hodinách. Pomalu jsem se vyškrábala z  postele a šla ke dveřím. Které, jsem otevřela a koukala kolem. Bylo hromové ticho. Asi, všichni už spaly. Vyšla jsem z pokoje, potichu zavřela za sebou dveře a klidným krokem jsem se vydala do hlavní místnosti. 

Svítily, tu pouze zeleně podsvícené obrazovky, u kterých pracoval Ratchet. Zdá se, že jsi mě nevšiml. Zlověstně jsem se usmála a pomalu se plížila k Ratchetovi. Těšila, jsem se na ten jeho vyděšený výraz. A na to, jak vyletí z plechů.

,,To je dost, že jsi se odhodlala vstát." Zamrzla jsem. ,,Jak, jsi věděl-" Nestihla jsem dokončit myšlenku, když mě Ratchet přerušil. ,,Takhle, to zkusila i Miko. Od té doby jsi dávám pozor." No, jo Miko, spíš bych to čekala od Beeho ale co už. Ratchet se na mě ani neotočil a na něčem pracoval, což upoutalo moji  zvědavost.

Pracoval, na jakém jsi přístroji podobného odznaku. ,,Na, čem pracuješ?" Zeptám se a koukám mu při to přes rameno, abych aspoň něco viděla pořádně. ,,Na ničem důležitém." Tak, téhle odpovědi jsem nechtěla věřit. Ať Ratchet pracoval na čemkoliv, vždycky to bylo nějak důležité.

,,No, ták. Mě to říct můžeš." Zkusila, jsem na něj použit psí oči. On mi však nevěnoval ani pohled. ,,Říkám, ti že to není důležité." Nechtěla, jsem se nechat odbýt jen tak ale popravdě mi to bylo jedno. Chvíli, jsem ho tam pozorovala než mě to znudilo a rozhodla, jsem si protáhnout nohy. 

Byla venku, celkem tma. Zamířila, jsem směrem k vratům přímo ven z hangáru. ,,Kam, to zase jdeš?" Zeptá se mě Ratchet. Otočím, se na za ním a podívám se mu do optik. Byla v nich vidět zvědavost. ,,Jen, se trochu projít." Ratchet, nechal své tajemné práce a rozešel se za mnou. ,,Zapomněla, jsi snad co se stalo minule? Smokescreen, tu lítal jak smyslů zbavený, než tě našel." ,,Minule, mi návrat nevyšel ale teď to víš ty, že jsem šla ven to pak panu starostlivému, můžeš vyřídit." Otočila jsem se a šla dál. ,,Night..." 

Získal, jsi moji pozornost. Ne, proto že by mě nezajímalo, co chce říct. Ale ten jeho tón jeho hlasu mě znepokojoval. Byl to tón, který na mě máma používala když mi chtěla promlouvat do duše. ,,Není, dobré aby ses takhle bez ochrany toulala i když několik metrů od základny." Nadzvedla, jsem jedno obočí. ,,Proč? Aby mě Coni neunesly? Umím se bánit Ratchete." Otočila, jsem se a zkřížila jsem ruce na prsou. Štvalo mě, když jsi mysleli že se nedokážu bez jejich pomoci postarat sama o sebe.

,,Jednak a taky proto že nechci si vzít na sebe to, jestli, by se ti něco stalo." Došel, ke mě a položil mi ruku na rameno. ,,Nech, jsi pro jednou zajít chuť na tyhle noční vycházky aspoň pro dnešek." Podívala, jsem se na něj koutkem oka. Povzdechla, jsem si a odkývla mu to. Ratchet se vracel ke své práci a já se naposled podívala ven. Mám ráda, když vítr kolem mě fouká a hlavně se přitom dobře přemýšlí.

Trochu, jsem se protáhla a zamířila zpátky ke svému pokoji. Otevřela, jsem dveře a znovu si lehla na postel. 

---Pohled Smokescreena---

Od doby, co Night začala potají vycházet na ty její "vycházky" mimo základnu. Jsem ji nenápadně sledoval, jen pro jistotu že se jí nic nestane. A hlavně dnes. Chvíli, byla v hlavní místnosti s Ratchetem. Ukrytý v rohu, jsem sledoval jak se dívá na to co Ratchet dělá. Máme štěstí že v utajení tajemství je dobrý.

Po nějaké dobré se Night vrací do svého pokoje a pro mě je to signál zkontrolovat Ratcheta. Došel, jsem do hlavní místnosti a zdá se že tu jsou všichni kromě Optima, Ultra Magnuse a dětí. ,,Všechno připraveno?" Zeptal, jsem se potichu. Tak aby to Night neslyšela. ,,Ještě, pár úprav a bude hotový." Odpoví mi Rachet. Já přikývl a podíval se na ostatní. ,,A všechno ostatní, je připraveno." Odpoví mi Arcee. Všechno, na tajnou operaci připraveno. 

,,Dobře, ráno tedy můžeme začít." Na zítřek naše Nightbird nikdy nezapomene.