Dítě Cybertronu (1/3)

12. Jen ty a já

Chtěla jsem si Smokescreenem promluvit o všem, co se za mé nepřítomnosti událo. A navíc, chci s ním být chvíli sama. Stojím uprostřed hlavní místnosti, kde mi právě máma zdělila, že můj sice adoptivní otec, pracoval na něčem co ho stálo život a má to spojitost se mnou. Dostala jsem od mámi notebook a flashkou a já to následně předala našemu počítačovému mistrovy Rafaelovi aby se z toho pokusil dostat informace. A mezitím můžu být se Smokem. Podívám se na Smokescreena zamilovaným pohledem ,,Až po vás mi lady." Zasměju se a jdu za ním. Šli jsme choudbou, kde bylo po stranách několik dveří. Smokescreen mě navedl do jedné vzdálené místnosti. Cestou bylo ticho, ale já na něj vyděla že se chce na něco zeptat, jen neví jak. ,,Doufám, že se ti tu bude líbit." Řekl nervozně. Projdu dveřmi, které jsou pomněrně lidské velikosti společně s jedními většími dvřemi. ,,Páni." S údivem se rozhlížím po pokoji, bylo tu barevně vymalováno. Modrá se přelývala do fialové a na opak.Je tu také postel s nočním stolkem a lampičkou kolem zdí byly prázdné poličky a hned vedle postele, jsou dveře vedoucí, jakoby do "kuchňky" a naproti "kuchyňce" vedly dveře do koupelny. ,,Tohle byly ubykace pro vojáku, co tu byly. Koneckonců je tohle bývala vojenská základna." Řekne Smoke a dívá se na můj udivený výraz. ,,Tohle jsme plánovaly všichni, Optmus tě chtěl mít na očích, tak Fowlera napadlo že tu mohly být ubykace, pracovaly jsme na tom všichni, jak boti tak i lidé. Chtěly jsme aby se ti tu líbilo, jenže to nebylo hotové a tak jsem požádal Jacka, jestly tě neubytuje u nich, než to tu doděláme." Dořekl a zadíval se do země. ,,Jenže, než jsme ti to stihly ukázat, tak tě unesly." Podívala jsem se na něj. Bylo vydět že si to dává za vinu. Přišla jsem k němu a dala mu ruku na nohu, bylo to jediné místo, kam jsem dosáhla. ,,Nebyla to tvoje vina,Smokescreene. Je to tu krásné." S milím pohledem se mu podívám do optik. On si přede mě klekne na jedno koleno a také se mi zadívá do očí. ,,Jen jsem měl být opatrnější." Usměju se na něj. ,,Tam na Nemesis, jsi mi řekl že Kendra je mrtvá. Jak dlouho byla pryč?" Zeptám se ho. ,,Něco přes plus mínus půl roku." S otevřenou pusou se na něj udiveně dívám. Pak se zamyslím. ,,Zvláštní, na Nemesis jsem byla jen čtvrt roku. Tak co se dělo během toho dalšího čtvrt roku?" Podívám se na Smoka zamyšleně. ,,To nevím, po pár měsících jsme ztratili naději že tě najdem, nebo že jsi ještě naživu. " Opět se začal dívat do země. Pomalu natáhnu k němu ruku a pohladím ho na oblyčeji. ,, Možná jsem tu tělesně nebyla ale věřím že moje jiskra tu byla pořád s stebou." Řeknu mile a podívám se na něj zamilovanýma očima. On mi pohled oplatí.

Po dalších minutách na mě začala doléhat ospalost. Protáhnu se a zívám, rukou si zakrývám pusu. ,,Měl aby ses vyspat." Řekne mi Smokescreen. ,,Ne, to je dobrý. Jen chvilková slabost." Snažím se mu zalhat. Jsem vázně ospalá a šla bych jsi lehnout, jen mám strach že tohle je jen sen a až se proberu budu opět na Nemesis. To se však nesmí dozvědět. ,,Opravdu? Vypadáš, že by se ti odpočinek hodil." Podívá se na mě vážným pohledem, ale snažím se tomu odolat. Tak aby to nepoznal. ,,Ne, v poho." Odpovím mu. ,,No, jak myslíš. Nechceš se vrátit do hlavní místnosti a zjistit, jetsly Raf už získal nějaké informace? " Zeptá se mě. ,,Jasně, proč ne." A opět jsme šli tou dlouhou chodbou zpátky k hlavní místnosti, kde už na nás čekaly ostatní.