Dítě Cybertronu (1/3)

4. Nightbird

,,Slyš mě, Nightbird musíš najít sama sebe, pokud se chceš dožít dalších dnů. Musíš zjistit, kdo jsi!"

Křičí na mě Alpha Trion. Ze snu se stává noční můra. Všechno hoří, tolik tolik prolitého energonu, tolik zmařených životů. Vidím jedinou postavu, stojící přímo přede mnou, propalujícím pohledem se na mě podívá, je to...

,,Kendro, probuď se!" Křičí na mě někdo. Rychle otevřu oči a okamžitě si sednu, skoro ani necítím, tu bolest, která mi projela hrudníkem. Celá zpocená se otočím na hlas, který mě vytrhnul se snu. ,,Rachete, to jsi jen ty." Řeknu s hlubokou úlevou. ,, Křičela jsi, myslel jsem že ti něco stalo." Řekne, ještě s nejistotou v hlase. ,, V pořádku, jen zlý sen." Až moc špatný sen. V tom vběhne do místnosti Smokescreen, taky se strachem a úlevou do hromady. ,, Co se děje, slyšel jsem křik." ,, V pořádku Smoku, jen zlý sen." Řeknu a koukám se do zdi. Kdo je Nightbird? A co tím Alpha Trion, myslí abych našla sama sebe? Říkám si pro sebe. Ani jsi nevšimnu, že Smoke odešel. Otočí se na mě Ratchet se svým zmateným pohledem. Chci se otočit a zvednout se z postele, abych si mohla protáhnout nohy, bohužel si toho všimne Ratchet a hned mě zastaví. ,,Kendro, ještě nesmíš vstát, nejsi ještě dost silná..." Odseknu Ratcheta ,, Ale no tak, Ratchede už tu ležím několik dní, už mě to nebaví, jen pár metrů, prosím." Podívám se na něj psíma očima. ,,Ne, už jsem řek, když jsi to zkusila posledně, složila jsi se přímo na podlahu." Řekl vyčítavým pohledem. ,,Prosím, moc prosím." Ještě jednou zkusím štěněčí pohled. Ratchet se zamyslel. ,, Dobrá, ale až zítra a s oporou, ne sama." S nadšením v obličeji. Se pokusím znovu usnout.

----O pár dní dříve---

Už tu asi týden ležím na lůžku, pod dohledem June a Ratcheta. Už prý na tom nejsem, tak zle jako na začátku, ale pořád se neudržím na nohou, bez toho aby mi někdo nedělal oporu. Agent Fowler zařídil, aby se po mém nečekaném útoku, ukryl Pentagon mou matku na bezpečné místo, jen pro případ, kdyby se Decepticoni rozhodly jí použít, proti mě. Za tech pár dní se ani moc nezměnilo. Poznala jsem další pár novým Autobotů. WheelJacka a Smokescreena. Jackie se sice moc dlouho nezdržel ale vždycky se vrátil. A Smoke se stal mým parťákem. Jo, aspoň tak mu říkám já. On zase příležitost. Vypráví mi, jaké to bylo na Cybertronu před válkou a jak se stal ochráncem vrchního archiváře Iakonu. Toho stejného archiváře, kterého vídám ve snech, někdy i v nočních můrách. Stále nevím, co se toho dne, kdy se mě Knock Out pokusil unést stalo. Vím jen ať to bylo cokoliv. Osud mi ale brzy prozradí, co má se mnou v plánu.

---Součastnost---

,,Tak jo, Kendro. Krůček po krůčku."

,,Jacku, není mi 5. Chodit umím." Řeknu na Jacka, kterými děla berle.

,,Já vím, ale stále jsi pacient. A vím že ji z toho lůžka, jsi pěkných pár dní nevylezla. Jen chci být opatrný."

Oparně došlápnu na pravou nohu a očekávám bolest. Ale nic. Pak se postavím na levou, také nic. Udělám za pomoci, Jacka několik kroků, než ho požďuchnu na znamení, že to chci zkusit sama. Chvíli vzdoruje, pak se podívá na Ratcheta, který odkývne ať mě pustí. Udělám několik nemotorných kroků, než se normálně rozejdu. Ratchet na mě kouká, jako na zázrak. Podle testů, jsem se neměla, vůbec pokoušet se postavit, ale teď chodím jako by se mi nic nestalo. ,, Tak jo, zkus ji zpět sem, uděláme pár posledních testů." S nechutí se za ním vrátím.

---Po několika nudných testech později---

,,To není možné." Řekne Ratchet s udiveným výrazem. Díval se totiž na sken z minulých a dnešních testů. ,,Co se děje, Ratchete?" Zeptám se ze zvědavím výratem v obličeji. On však neodpoví. ,, Hálo, Ratchete! Kendra volá Ratcheta! Je někdo doma!" Ale on se na mě ani nepodíva. Pak si dá prsty ke svému komunikátoru. ,,Optime, mohl by jsi dojít do ošetřovny. Tohle musíš vidět" Řekne, s trochu neklidným hlase. Stále se kouká na snímky ze skenů. Za chvíli přijde a věnuje mi svůj klidný Primerovký pohled, já mu ho s ůsměvem oplatím. A otočí se na Ratcheta. ,, Co se děje, Ratchete?" Chvíli si potichu něco šeptají než se na mě Optimus podívá s takovým neklidným, skoro až vyděšeným výrazem. Všihmnu si toho a spustím. ,,Řekne mi už někdo, co se tu dějě?!" Optimus se na mě s Ratchetem otočí, nic neřeknou. Jen Ratchet prolomí ticho. ,, Vemu si jestě trochu, krve na další testy." To už jsem ale nevydržela. ,,Co se tu, sakra děje?!" ,, Prosím, uklidni se." Řekne Optimus ale já se uklidnit nehodlám. Ne dokud mi neřeknou, co se tu děje. Po chvíli odporu a výměně pohledů, jsem poznala že to nemá smysl. Přijde Ratchem a veme mi trochu krve, to co jsem vyděla me porazilo. Do zkumavky se místo tmavě rudé barvy se začala plnit na modrou. ,, Co to znamená?!" Podávám se vyděšeně na Ratcheta, ten se mi podívá do očí a řekne. ,,To netuším."