Tajemství z přítomnosti✔

Přivítání

,,Takže jste nakonec přišla? Bylo mi řečeno, že nechcete."
,,Chtít a potřebovat jsou dvě rozdílné věci."

,,Ne, nikam nejdu! Zbláznila ses, či co?!"
křikla jsem na mamku.

,,Potřebuješ pomoc," řekla zoufale. ,,Jen se tam stav na jedno sezení, poslechni si, co ti pan Scott řekne a pak se rozhodni."

,,Ne, rozhodně ne! nepujdu ke cvokaři!"

,,Sama chceš být psycholog, takhle si aspoň můžeš vyzkoušet jejich praktiky." snažila se mě přesvědčit.

,,Jsem ráda, že se staráš, ale před třemi roky jsi po mě nic takového nechtěla, tak," pročísla jsem si vlasy a povzdychla si ,,Tak proč teď?"

,,Taky jak jsi dopadla?" vyjekla mamka ,,Tři roky jsi byla uzavřená do sebe, vůbec ses s nikým nebavila až na Kateřinu a i s tou to šlo ze začátku ztuha. Jen ti chci prostě pomoc."

Vzala jsem její ruce do svých, pořádně je sevřela a podívala se do jejich modrých očí. ,,Vážim si toho, fakt, ale nechci jít k neznámému chlapovi a říct mu vše i to, co si sama nejsem, zatím, schopna připustit. Pokud to nebudu zvládat, tak slibuju, že si za ním dojdu." lehce jsem se na ní usmála. ,,A abych ti to dokázala, vezmu si od tebe tu vizitku, ale zruš to sezení."

,,Dobře." podrážděně přikývla. ,,A teď už jdi do školy. Týden jsi tam nebyla." podala mi svačinu a sama šla do práce.

Uklidila jsem si svačinu do kabelky a vyšla na terasu, kde jsem viděla Davida, jak je opřený o černé auto. Přes černé sluneční brýle jsem neviděla kam se dívá, ale bylo mi jasné, že mě sleduje. Vytáhl ruce z kapes tmavých džin a zkřížil je na hrudi.

,,No konečně." prohlásil nadšeně. ,,Od kdy ti jsou jedno pozdní příchody?" otevřel dveře od auta a počkal, až nasednu.

,,Od doby, kdy mi mamka nutí cvokaře." prohlásila jsem ledabyle a nasedli do auta.

,,Cvokaře?" zeptal se užasle. Auto se rozjelo.

,,Slyšíš dobře. Doufala jsem, že bude mlčet, ale asi jsem se spletla." podrbala jsem se na zátylku. Smutně jsem se na Davida usmála. ,,Aspoň, že zbývá jen týden školy. Ty kecy od slepice a kuřat bude těžký snášet byť jen ten týden."

,,Ty to zvládneš. Když tak jim rozbiješ ty jejich přepudrovaný zobáky." tomu jsem se musela zasmát.

,,Ale bude to i tvůj problém, když skončím u ředitele."

,,Beru."

Po deseti minutách ticha se auto zastavilo před školou. Zhluboka jsem se nadechla, pak znovu. Sebrala jsem zbytek odvahy, co jsem našla, otevřela dveře a vyšla na školní pozemek. Auto odjelo a mě se naskytl pohled na školu. Ale ta mě neznepokojovala. To spíš lidi před ní.

No tak, Diano, seber se.

,,Ale, Diana je zpět."

,,Má to na týden vůbec cenu?" odtrhla jsem pohled od školy a otočila se za hlasy, které se blížily. Uviděla jsem Malcolma se Samem.

,,Někdo tu musí být středem pozornosti, když to nedokážete vy." zazubila jsem se na ně. Rozhlédla jsem se kolem. ,,Kde je zbytek?"

Malcolm se rozhlédl okolo. Pokrčil rameny ,,Nemám tucha."

,,Tak jdeme do školy." rozhodla jsem. ,,Neznamená, že zbývá týden, že chci přijít pozdě."

,,Ale no ták, Dý," stěžoval si Sam ,,Známky jsou uzavřený, příští rok jsme maturanti, užíj si trochu tý středný. Co budeš pak na vejšce vyprávět? Byla jsem ve škole vždy včas, žádný zajmavý historky nemám..."