Tajemství z přítomnosti✔

Setkání

,,Koukám, že si naše Popelka našla kamarádku. Je stejně sexy jako ona. Obě bych hned bral a neříkej, že ty ne."
,,Mě bude stačit, když se dozvím, kdo je za maskou."

,,Pane bože, tady jsi!" vykřikl jsem nadšeně. Diana se nesměle usmála. ,,Měl jsem o tebe strach." přiběhl jsem k ní a pevně ji objal.

,,Ses dal na obímání?" zasmála se potichu. Její dech mě polechtal na krku. ,,Neboj, jsem v pořádku. Promiň, že jsem tě viděsila."

Odstrčil jsem ji a podíval se jí do očí: ,,Už mě nikdy takhle neděs." přikázal jsem ji.

Jen se uculila: ,,Tvoje oblíbená věta, co?"

,,Když mě přestaneš děsit, tak to říkat nebudu." jen otočila oči v sloup a vydali jsme se domů. Kateřina šla napřed, asi byla unavená. Kdo taky ne. Objal jsem Dianu kolem ramen a už ji nehodlal pustit.

Po příchodu domů se všichni shukli kolem Diany a vytýkali, aby tohle už nedělala a byli všichni rádi, že je v pořádku. Všichni jsme byli unaveni k uzoufání a Diana dvakrát tolik. Šla si hned lehnout a celý den prospala. Já nemohl usnout. Kluci se ptali jestli mohou zůstat. Taky měli o Dianu strach a chtěli na ni dohlížet.

Stále jsem žasl, jak nás Diana změnila. Než přišla, nikdo z nás se nezajímal, jak se cítí ostatní, zajímali jsme se jen o naši partu, holky měli jen do postele a ostatní nechali plavat. Dnes jsme nespali dva dny, protože jsme dávali pozor na mou spolubydlící. Sam se začal víc zajímat o školu, i když to nepřizná. Driven přestal předstírat, že je mu otec jedno. Já a Erik jsme přestali tahat holky do postele. Přes čtvrt roku jsme žádnou neměli, až jsem se divil, že jsme to vydrželi, ale Diana na nás všechny má úžasný vliv.

Postupně jsme se střídali u Diany v pokoji. Vůbec nezaznamenala, že jsme u ni v pokoji. Spala tak tvrdě, že se jí ani žádné sny nezdály.

Zbytek týdne jsme s ní chodili všude. S Kateřinou a s námi chodila po zábavních parcích, po diskotékách. Chtěli jsme, aby viděla Popelku, ale nikdy se neukázala, teda až na jednu výjimku. Dianě bylo špatně a Kateřina s ní zůstala doma. Jako na potvoru se Popelka zrovna objevila a byla okouzlující jako vždy. Měla s sebou i kamarádku. Mitch se už o nic nepokoušel. Byla to škoda, mohli jsme se zase pobavit.

Jednou jsme to holkám vyprávěli. Ukázal jsem jim i ten i papírek, co jednou v klubu napsala. Měl jsem ho stále schovaný. Diana i Kateřina se zasmály a vědoucně se na sebe podívaly. Měl jsem pocit, že vědí, co my ne.

Když nadešel den, kdy měla Kateřina odletěl, šli jsme na pláž do plážového klubu, kam jsme měli jít, než se objevil Walker. Kateřina letěla pozdě v noci, tak jsme měli času na rozloučenou víc než dost. Společně jsme sledovali západ a zároveň zatmění slunce. Nikdy jsem neviděl krásnější. Seděli jsme na rozehřatém písku, mlčeli a jen sledovali. Diana si opřela hlavu o mé rameno. Pocítil jsem něco, co jsem už hodně dlouho necítil. Byla to krásná chvilka, ale tu v mžiku oka zničela realita. V jednu chvíli sedíme na teplé pláži, v druhé stojíme v klimatozovaném vestibulu na letišti.

,,Zase se uvidíme." řekla smutně Kateřina.

,,To si piš," souhlasila Diana ,,Pro změnu přijedu já na Vánoce. Oslavíme je, jako vždy." ozvalo se ohlášení, že Kateřin let je připraven. Holky se smutně na sebe podívaly. Věděly, že to neoddálí.

,,Postarejte se mi o ní," podívala se na nás. Jen jsme přikývli na souhlas. ,,Ne, že se mi zase ztratíš, Dý."

,,Neuteč mi, Kat." pevně se objaly a Kateřina byla už pryč. Mlčky jsme vyšli z letiště. Nikdo nic neřekl. Čekali jsme až Diana promluví.

,,Nezahrajeme si zítra basket?" zeptala se po půl hodině cesty ticha. Šli jsme pěšky, ani nevím proč, ale asi jsme to potřebovali, nebo spíš měli.

,,Jasně." souhlasili jsme jednohlasně. Diana se na nás vesele podívala a v očích jí to vesele zajiskřilo.

,,No já už musím jít domů, nebo doma zase bude nebezpečno." zavtipkoval Malcolm.

,,Taky bych se mohl doma ukázat, když jsem pořád s váma." řekl Sam.

,,Jo jasně, uvidíme se zítra," kluci se rozloučili a každý šel svou cestou domů. ,,Jo a kluci!" zavolala ještě na ně. Otočili se na nás ,,Moc děkuju." všichni jsme věděli za co děkuje. Přikývli a rozešli jsme se domů.

Procházeli jsme se jednou ztichlou ulicí. Cítil jsem, jak se Diana napjala, ale nic neřekla. ,,Děje se něco?" nedalo mi to a zeptal jsem se.

,,Jen z toho nemám dobrý pocit." řekla neutrálně. Když to teď zmínila, taky jsem neměl nejlepší pocit. Z vedlejší malé uličky vyšla mužská postava. Neviděl jsem na něj, byl ve stínu. Byl vysoký, asi jako táta a celkem štíhlý. Diana si ho změřila pohledem a potichu zaklela. Přidala do kroku a vydala se přímo k němu. Nechápal jsem o co tu jde, šel jsem hned za ní a snažil se být připravený na všechno.

,,Můžeš mi vysvětlit, co tu kurva děláš?!" vyjekla na něj naštvaně.

Ten muž se jen uchechtl a zůstal ve stínu: ,,Taky tě rád vidím." vyšel ze snínu a na tváři mu hrál drzý úsměv.

,,Co tu chceš, šmejde!" vykřikla na něj.

,,Tak ostrá slova, proč mi neřekneš tati ?" stuhnul jsem. Nevěděl jsem, proč se její rodiče rozvedli, ale asi to nebyl obyčejný důvod.

Diana dělala, že nic neslyšela: ,,Jasně jsem ti řekla, že od tebe peníze nechceme. Tak se ptám naposled, co tu chceš?!"

,,Nemůžu se potkat se svou dcerou?"

,,Na tohle jsi ztratil právo před třemi lety. Děj si odchod, nebo ještě jeden z nás skončí v sanitce a ten druhý u poldů a věř mi, že já v nemocnici neskončím."

,,Přece bys mě neudeřila." vysmíval se jí.

,,Aby ses nedivil," prošla kolem něho, udělala tři kroky a pak se zastavila ,,Jestli se máma nebo kdokoliv jiný, koho znám, se dozví, že jsi tu, tak se nezastavím u vyhrožování." vzpomněl jsem si, co říkala o vyhrožování a varování. Pokud teď to považovala za vyhrožování, bylo zle.

,,Jo a Davide," nevěděl jsem, jak zná mé jméno, ale v ten moment mi to bylo jedno. ,,Aaron tě zdraví." zmizel ve stínech stejně jako se objevil a mě při tom jméně ztuhla krev.