Tajemství z přítomnosti✔

Překvapení

,,A to znamená co? Objasněte mi, co znamená '...zase začít žít' ?"
,,Připadám si spoutaná. Jako bych seděla někde v koutě a nevěděla, jak vstát."

,,A sakra." zaklela vedle mě Morgan. Já jsem se nehodlala tak snadno vzdát. Vyběhla jsem a běžela odbít letící míč. Ten vůl Kasias míč odbil špatně a ten teď letěl dozadu.  Pokud to nechytím tak profesoři vyhrajou a to jsem nechtěla dopustit. Ne když jsme teď měli takovou velkou šanci. Diváci divoce fandili, abych ten míč odbila.

Běžela jsem jako o život a míč se až moc rychle blížil k zemi. ,,Ne, znovu ne." procedila jsem mezi zuby. Odrazila jsem se a skočila, doufajíc, že ho odbiju. Natáhla jsem pravou ruku a zaťala pěsť.

,,Pane Bože jo!" vykřikla jsem nadšeně, když se míč odrazil o mou pěsť a letěl zpět na protivníkovo hřiště. Stále jsem ležela na oranžovém písku a sledovala letící míč.

,,To snad ne." vydechla jsem naštvaně a částečně zoufale. Letěl moc daleko. Míč dopadal na zem, velice blízko čáře. Nikdo se ani nehnul.

,,Dopadl do hřiště!" vykřikl nějaký druhák, asi.

,,Jo, já to taky viděla!" přidala se další studentka.

,,V tom případě celý turnaj vyhrává třetí á." oznámil trochu smutně profesor Peasant.

Všichni začali šíleně jásat, skákat do vzduchu, obímat se a vbíhat na hřiště. Já se zaraženě stavěla na nohy, stále jsem nemohla uvěřit, že jsme vyhráli.

,,Diano, my vyhráli!" letěla ke mě celá šťastná Morgan.

,,Jo, vyhráli jsme!" vykřikla jsem stejně hlasitě jako ona. Všichni k nám přiběhli a začali nás obímat, plácali nás po rameni či jen gratulovali.

,,Co uděláme!?" začali náš pokřik.

,,Zůčastníme se!"

,,Co uděláme?!" zeptali se hlasitěji.

,,Vyhrajeme!"

,,Co uděláme!!?" vykřikli s plných plic.

,,Rozdrtíme je!!" vykřikli jsme celý šťastný. Skákali jsme jako divý, kluci pustili party remixy a začala oslava.

,,Gratulujeme vám," řekly uznale profesorka Rootletová a třídní Neilová.

,,Děkujeme."

,,Skvělá hra Diano," uznal profesor Hippo. ,,Ale ty tvoje kroky jsem už někdy viděl."

,,Jo, no, víte," podrbala jsem ostýchavě za krkem. ,,Před třemi a půl lety jsem hrála na mistroství ve střední Evropě ve volejbale. No a jak jsem odbila ten míč proti béčku, tak to jsem vymyslela právě na tomto mistroství. Ale i tak jsme skončili třetí." řekla jsem trochu smutně.

,,Už si vzpomínám. Odbili míč moc daleko a nějaká holka to nestihla odbít."

,,To jsem byla já."

,,Tomu bych věřil." řekl profesor upřímně. ,,A chtěl jsem se zeptat. Proč jsi to první kolo hrála tak hrozně? Omlouvám se za ten výraz, ale..."

,,Neomlouvejte se, že máte pravdu," přerušila jsem ho. ,,Chtěla jsem zjistit, kdo jak hraje. Kdo je v čem silnej, v čem slabej. Kdo je pravák, levák, celkově jak se chová na hřišti. Když jsem sledovala turnaj jako divák, tak jsem béčku moc nevěnovala pozornost. To první kolo jsem musela zjistit, kdo jak hraje a zmást protihráče a přesvědšit je, že mě Morgan oslovila, protože ji nic jiného nezbývalo." vysvětlila jsem profesorovi.