Tajemství z přítomnosti✔

Návštěva z horoucích pekel

,,Slyšeli jste to? Prej zatkli tu holku, co se nedávno pohřešovala."
,,Si děláš srandu! Co provedla?"
,,Nikdo neví."
,,... Tak asi naše Popelka není tak nevinná."
,,Cos to říkal?"
,,Nic..."

Celé jsem to viděl. Vedle mě stal kapitán, otec i Jitka. Všichni jsme mlčeli a jen tiše sledovali, co se děje ve výslechové místnosti. Pro Jitku muselo být těžké celé to slyšet. Věřím, že se sama nesmířila s tím, co se stalo její dceři.

Viděl jsem, jak Diana bojuje sama se sebou. Chtěla být zticha, ale její přirozená nátura a pud přežít byli silnější než její přesvědčení.

Sledoval jsem, jak Dianu v poutech berou do vazební cely, kde měla čekat, jak dopadnou záběry z kamery. Všichni odešli a já se tak mohl zdejchnout a proplžít se za Dianou. Bylo mi jedno, že se to nesmí. Ať jdou všichni k čertu! Nevěřím, že by to Diana udělala.

,,Co tu děláš?" ozvala se Diana. Zády byla opřená o pletivo cely, jednu nohu měla opřenou, ruce zkřížené na hrudi a dívala se na protější zeď, kde stal nápis: Nekouřit! Jakoby se tady dalo kouřit.

,,Přišel jsem za tebou."

,,Víš, že se to nesmí." poučila mě.

,,To mě ale nezajímá." řekl jsem popravdě, ,,Ať jdou všichni do hajzlu! Nevěřím, že jsi to udělala. Tak se podle toho budu chovat." řekl jsem rázně a rozhodil jsem rukama kolem sebe. ,,A chtěl jsem se zeptat. To jak jsi mluvila o přepadením, to jsi věděla?" nedalo mi to, musel jsem se zeptat.

Diana zavrtěla hlavou: ,,Byl to jen výstřel do tmy, který vyšel. Jen nechci do vězení a taky nechci říct pravdu."

,,Bez pravdy se ale jen těžko vyhneš kriminálu." ozvalo se prázdnou chodbou a oba jsem se ohlédli za mužským hlasem.

Koutkem oka jsem viděl, jak se Diana odrazila od cely a pevně nakročila.,,Co tu sakra chceš?!" zasyčela a já jen sledoval může, kterého jsem viděl nedávno poprvé.

,,Copak otec nemůže navštívit svou dceru?"

,,Jsem tu kvůli tobě, tak se odsud kliď!" řekla rázně a jedna část mě byla ráda, že je Diana za mřížemi.

,,Jitka neví, že jsem tu, viď?" zeptal se se širokým úsměvem a zastrčil si ruce do kapes.

,,Neopovažuj ještě jednou vyslovit její jméno! Vypadni a nevracej se!" rozkázala mu, ale její otec se neměl k odchodu, ba naopak.

,,Rád by ale pozdravil tvou matku, Jitku." provokoval Dianu a Diana na to odpověděla bouchnutím do pletiva cely. Zvuk se rozléhal po celé místnosti a doprovázelo ho divoké zavrčení.

,,Co se tady děje?" zeptal se strážník a přejížděl pohledem mezi mnou, Dianou a jejím otcem.,,Vy dva tady nemáte co dělat." řekl rázně.

,,Jeho,"ukázala Diana na důvod její rozčílenosti, ,,vyveďte z budovy a ať ho nevidí má matka. A tady Davida odveďte k mému právníkovi." poručila a zjevně ji nezajímalo, že ona tady má nejmenší právo rozkazovat.

,,Co se to tady děje?" ozvalo se znovu jako ozvěna a tentokrát to byla žena, co Dianu celou dobu vyslýchá a za ní byla Jitka s tátou.

Viděl jsem, jak se Diana zarazila a nehorázně zaklela, když viděla svou matku. Jitka se také zarazila, když viděla svého bývalého muže a otce svého dítěte.

Věděl jsem, že co nastane teď, bude peklo na zemi.

~

Když jsem viděla přicházet mamku, myslela jsem, že... Vlastně jsem na nic nemyslela. V hlavě jsem měla absolutně prázdno. Nevěděla jsem, jak mám adekvátně reagovat. Nevěděla jsem, co se bude dít a jak to skončí, ale věděla jsem, že jestli mě pustí z této cely, brzy se sem vrátím a to už budu mít za co sedět. Využila bych všeho, co znám, všeho, co jsem odkoukala od něho, od... Stále jsem nebyl schopna vyslovit jeho jméno, ale to teď byl můj nejmenší problém.