Tajemství z přítomnosti✔

Taktika

,,Tak mi pro začátek řekněte, proč jste nakonec přišla."
,,Protože chci zase začít žít."

,,To myslíš jako vážně?" nevěřila jsem svým uším.

,,Jo myslím to vážně," potvrdila mi Morgan. ,,Ten idiot Peter si zlomil ruku, takže nám chybí jeden hráč." řekla otráveně.

,,Ale to nemáte někoho jinýho? Určitě ve třídě bude někdo s kým jste víc sladěný. Vždyť já s váma nehrála ani jednu hru." protestovala jsem.

,,Našli jsme si tě na netu. To mistroství jste byli luxusní a všichni jsme se schodli, že ty budeš nejlepší. A já jako kapitán týmu tě prostě jmenuju do naší volejbalový grůpy ať chceš nebo nechceš." prohlásila tvrdohlavě. ,,Viděla jsem, co dokážeš. Tenhle rok chceme vyhrát. Dostali jsme se do finále a hrajeme proti béčku. Oni mají eso v podobě Elizabeth. Ty se jí vyrovnáš." snažila se mě přesvědčit.

,,No dobře." povzdychla jsem si. ,,Ale mám jednu prosbu." dodala jsem rychle než by mi Morgan začala ječet do ucha.

,,Jakou?"

,,Podpoříš mě, až zítra navrhnu taktiku. Vím, že vůbec nejste zvyklý se mnou hrát a já s váma, ale to co zítra navrhnu, to bude co nejvíc neutralizovat. A taky nám to zajistí výhru. Jo a bude zítra hrát Tomas Madsen?"

,,Jo, jo Madsen hraje taky, proč?" zeptala se nechápavě.

,,Uvidíš zítra. V kolik se začíná?"

,,Normál v devět. Tak ahoj."

,,Ahoj." típla jsem hovor. Přejela jsem k mantinelu ke klukům. Podala jsem mobil Davidovi. Od něj a i od ostatních jsem si vysloužila nechápavé výrazy.

,,No," řekl netrpělivě Adrien. ,,Co po tobě chtěla Morgan?"

,,Zítra budu hrát finále proti béčku." vysvětlila jsem stále v šoku.

,,Opravdu?" zeptal se Driven.

,,No tak to je skvělý ne?" vyjekl nadšeně Sam ,,Sama sis chtěla zahrát."

,,Jo to je, jen," povzdychla jsem si. ,,Jen jsem to nečekala. Ale upozorňuju, že zítra to bude nejlepší finále, které tato škola zažila."

~

,,Diano?" ozval se ode dveří David. Seděla jsem u stolu s nohama na něm a četla jsem si knížku mé oblíbené autorky Sarah J. Maas.

,,Jo?" odpověděla jsem spíš reflexivně než se zájmem. Vůbec jsem neodtrhla oči od stránky poseté slovy. Taky mě musí vyrušit v epické části.

,,Máš chvilku?" zeptal se opatrně.

,,Hm, spěchá to? Teď to tu Aelin pěkně rozbalila." vysvětlila jsem mu.

,,Budu dělat, že vím o koho jde," řekl nejistě. ,,Já jenom, že ti chci něco ukázat a je to časově omezené."

,,To nám to uteče?" zasmála jsem se.

,,Dalo by se to tak říct." řekl vážně. Úsměv mi opadl.

,,Dobře, mám si vzít něco speciálního?"

,,Ne, klidně můžeš jít takhle." přikývla jsem, odložila knížku a šla za Davidem.

,,A kam to vlastně jdeme?" zeptala jsem se když jsme vystoupili z autobusu. Dost mě zaskočilo, že jsme jeli autobusem a ne Audinou.

,,Uvidíš," řekl s úšklebkem. ,,Ale, víc by mě zajímalo, kam po škole vždy mizíš."

,,Jen potřebuju čas pro sebe. Procházim se po turistickým tepnách a poslouchám. Mám ráda, když slyším různé jazyky. Vždy hádám jaká je to řeč nebo o čem se baví." trochu jsem zpomalila, když jsem viděla, kde to jsme. ,,Co děláme v parku?"

,,Uvidíš," řekl tajuplně. ,,Ale budeš ráda, že máš tenisky a ne ty hrozný boty, co jsi měla včera." zasmála jsem se tomu.

,,Zkouším, jaký je to oblíkat se jako zdejší holky. A je mi záhadou, jak na těch botách jsou schopné vydržet celý den." prohlásila jsem upřímně.

,,Líbí se mi, jak se oblíkáš normalně." podrbal se nervózně na krku.

,,Děkuju." řekla jsem potichu.

,,Á, jsme tady." a zastavil. Nechápavě jsem se na něj podívala. Kývl hlavou a já se podívala tím směrem.

Zatajil se mi dech. Nevěděla jsem, co říct. Naskytl se mi krásný výhled na město. Slunce pomalu zapadalo, červánky malovaly na nebe, některé pouliční lampy na východě se už rozsvícely, město upadalo do tmy a tady na výsluní v parku ještě některé zbloudilé paprsky mě hřály na tváři.

,,No páni," vydechla jsem přidušeně. ,,Tohle je naprostá nádhera. Jak-jak jsi to našel?"

,,A to není to hlavní." nechápavě jsem se na něj podívala. Pro změnu se podíval nahoru na nebe. Zaklonila jsem hlavu a znovu jsem byla bez přísunu kyslíku.

,,Když jsi mi řekla o hvězdách a o tom, že nevíš, jestli se tu cítíš jako doma, tak mě napadlo, ti tomu dát důvod. Chodívál jsem sem po vraždě mamky. Chtěl jsem být sám a mít místo jen pro sebe. Teď ho potřebuješ víc něž já."

,,Já-já..." nevěděla jsem, co říct.

,,Když nemáš slov, hádám, že se ti to líbí." přikývla jsem. Přešla jsem k němu a pevně ho objala. Asi byl zaskočen, protože mu chvíli trvalo, než mu došlo, co se děje, ale pak mě taky obejmul. ,,Jsem rád, že se ti to tu líbí."

,,Moc ti děkuju." řekla jsem, když jsem se vzpamatovala a znovu jsem se podívala na hvězdnou oblohu.

~

,,Už jsem se bála, že nepříjdeš." vyjekla na mě Morgan.

,,Promiň, včera jsem šla dlouho spát." řekla jsem omluvně.

,,Nevadí. Pojď, jdeme za ostatníma."

,,Blackwoodová se taky dostavila!"

,,Buď rád, že jsem se na vás nevysrala, Stinsene!" řekla jsem prudce.

,,Hlavně klid," snažila se nás Morgan uklidnit. ,,A ano, jsme rádi, že nám pomůžeš."

,,Ráda si zahraju a roznesu béčáky na kopytech." řekla jsem popravdě.

,,To je dobře, říkala jsi mi, že máš nějakou spešl strategii, tak posloucháme." pobídla mě Morgan.

Nadechla jsem se, že pronesu plán hry, ale Kasias, kámoš Stinsena, byl rychlejší. ,,Vážně budeme poslouchat zelenáče? Co ona o tom může vědět?"

,,Sám jsi viděl, co udělala na mistrovství, tak drž hubu a krok." vyjel na něj Tomas.

,,Děkuju." jen kývl. ,,Vím, že jsme spolu nehráli a nevíte, jak hraju a já nevím, jak hrajete vy. Něco málo vim, když jsem vás sledovala jako divák, ale to není to samý jako s vámi hrát. Pokud mě poslechnete, tak zaručuju, že vyhrajeme nad béčkem a dovoluji si tvrdit, že porazíme i profesory." řekla jsem na rovinu.

Vymněnili si tázavé pohledy, teda kromě Stinsena a Kasiase, ti protestovali pořád.

,,Posloucháme, i vy dva," ujasnila ostře Morgan. ,,Jste tu jen protože umíte hrát dobře volejbal. Budete Dianu poslouchat." něco zamrmlali a já to brala jako souhlas.

,,Dobře, bude to tahkle..."