!!! NEUTEČEŠ !!!(neoficiální verze )

7

Najednou nikdo zaklepal na dveře. ,,Rine. Musim se tě na něco zeptat.... Mů-můžu jít dovnitř?" Gou.

Začal sem sebou házet ještě víc. On se na mě jen s úsměvem podíval.

Co má jako v plánu?! Díval sem se na něj s otázkou v očích.

,,Vypadáš jako by si chtěl něco říct..." sundal mi roubík.

,,Pusť-" než sem stihl cokoliv říct políbil mě.

,,Pšš, nechceš přece aby Gou měla nijaké podezření. Nebo snad jo?"

,,Rine děje se něco?"

,,Ne nic Gou. Přijď za chvilku. Ano?" ,,Dobře a Rine?" ,,Huh?" ,,Mám tě ráda." ,,Já tebe taky."

Slyšel sem jak se Gou vzdaluje. ,,Takže JÍ máš rád." ,,C-cože?"

Vražedně se na mě podíval.

Rozepl mi pouta. Co se to děje?! ,,Sněs si tu snídani!" Podal mi tác s jídlem. Vzal sem si ho.

,,Už jinom 6 dní." Zašeptal mi do ucha které následně zkousnul.

Stuhl sem. ,,No tak najez se." Pohladil mě po tváři a sedl si na židly vedle postele.

Pomalu sem se pustil do jídla. Nemůžu říct jestly to bylo lepší nebo horší než v tom pekle.

Jasně sice mě týrá. Ale. Vařit umí.

Vždycky mi vyléčil rány. Vždycky mi dával dostatek jídla i pití. Vždy mi dával čisté oblečení.

I když někdy si nedokázal odpustit ty jeho divný záliby. Tudíš sem jednou za čas dostal nijaký ten 'obleček' nebo jak to nazvat.

Počkat! Na co to myslim?! Já se ho zastávám?! Ne! Nemůžu se zastávat nikoho jako je on.

Je to monstrum! Tyran! Mučí mě! Týrá mě! Vydírá mě!

,,Si v pohodě?" Nic sem neřekl. ,,Dobře mám další nový pravidlo."

,,Od teď se mnou budeš normálně mluvit. Jasný?!"

Řekl bych ne ale už vim že je schopný mě zneužít i tady v nemocnici.

,,Ano pane."

,,Rine. Musim si s tebou promluvit." Gou. Znám jí moc dobře na to abych věděl že se jen tak nevzdá.

,,Pane, mohl by ste odemknout ty dveře?"

,,Vida. Respekt se vrátil."

Zvedl se a odemkl dveře.

,,Sousuke proč ste měli zamčený dveře?"

,,Rin chtěl ať zamknu."

,,Aha... Rine."

Vběhla ke mě a doslova na mě skočila.

Sykl sem bolestí ale i přes to sem ji objal.

,,Promiň" vyjekla. ,,Klid. Nebolí to. Neboj." usmál sem se na ni.

,,Mluvila sem s Haruem. Ptal se jestly se může stavit. Prý tě neviděl už měsíce."

,,Tak ať se staví." Vražedně se na mě podíval.

,,Dobře řeknu mu to. Koukám že už si dojedl. Odnesu to. Ano?"

Jen sem se na ni usmál a kývl.

Vzala tác a odešla.

,,Proč se na ni vždycky tak usmíváš?" zaraženě sem se na něj podíval.

,,Mluv!" ,,Je to moje sestra." ,,Proč se nikdy neusmíváš na mě?" ,,Kdyby ste-"

,,Dost! Skus mi tykat. Ale jak mile budeme dělat... Tamto. Budeš mi vykat. Jasný?!"

,,Ano pane." ,,Tak mluv!." ,,Kdyby si mi to neudělal usmíval bych se i na tebe."

Zase vypadal zaraženě. ,,P-pane?"

,,Pane, děje se něco?" ,,Ne. Nic se neděje zlato."