!!! NEUTEČEŠ !!!(neoficiální verze )

9

Radši sem se otočil a šel do postele.

Šel za mnou. ,,Dobrou zlato." pohladil mě po tváři.

,,Z-zítra zase pří-přídeš?"

,,Rozhodně."

Znervózněl sem. Zítra mě čeká trest.

Co se to se mnou děje? Věčinou mu neodmlouvám. Nekladu odpor. Většinou mu splním vše o co si řekne.

Tak proč se teď chovám jinak? Co se stalo že se chovám tak jinak?

,,Copak se děje zlato?" Nic sem neřekl.

Obejmul mě. ,,Ššš...bude to dobrý.... Nebreč...sem tady. Ochráním tě..."

Vnímal sem jen jeho hlas. Nic jinýho. Jen jeho klidný hlas. Tiskl sem se mu do hrudi a nic nevnímal.

Začal mě hladit po zádech. Nevím proč ale začal sem se uklidňovat. Cítil sem se v bezpečí.

....

,,Vstáváme" co? Otevřel sem oči. Ležel sem s ním v posteli. Co se stalo?!

,,Klid. Nic se nestalo. Neboj." ,,Jakto že si tady? Gou říkala že sou dnes návštěvní hodiny až od jedný odpoledne."

,,Víš zlato, včera si na mě usnul a když sem přisla Gou aby mi řekla že návštěvní hodiny skončily, tak tě viděla jak si klidný a nechala mě tady přez noc."

Jen sem na něj udiveně koukal.

,,Ale měl sem co dělat aby se nic nestalo." znervózněl sem.

,,C-cože?!" ,,Jestly se nepletu pořád máme rozdělanou práci."

,,Včera sem ti něco slíbil. Že ano?" ,,Ano pane, včera ste řekl že dnes dostanu trest."

,,Správně." sklopil sem hlavu a koukal se do země.

,,Proč si říkal že mě nenávidíš? Udělal sem ti snad něco?" Jak se může ještě ptát?!

,,Mysíš si snad opak?! Jasně že si mi něco udělal! A včera sem ti to snad dost jasně řekl! Nebo snad ne?!"

Sakra! Zase sem se neovládl! ,,Om-omlouvám se pane." začal sem se třást.

Porušil sem pravidla. Teď mě čeká trest.

Začali mi téct slzy. Obzvláště když sem si vzpoměl na to co mi málem provedl minule.

,,Klid...nebreč..." zase mě začal utěšovat. Tohle se doma nestává. Nikdy.

Věčinou mi vždy po trestech jen ošetřil rány a zavřel mě zpět do cely.

Nevím proč. Ale...přál sem si aby sem tady zůstal.

Aby se nezměnil zase na toho tyrana. Aby se choval jako teď jako včera večer.

,,Rine, mám na tebe jednu prozbu." Prozbu? Většinou mi jen říká pravidla která musím dodržovat.

Kývl sem. Obejmul mě.

,,Já chtěl bych, aby...ses na mě...občas...usmíval...tedy pokud budeš chtít...nechci tě do toho nutit...chci...chci aby ses na mě usmíval...tak jako se...usmíváš na...na Gou."

Zněl zoufale. Chvíli sem o tom přemýšlel. Ale pak sem si uvědomil že to je jediný způsob jak zařídit aby se choval tak jako včera večer.

Abych se u něj cítil v bezpečí. Chtěl sem mu věřit. Chtěl sem.

,,D-dobře ale mám mám podmínku." řekl sem mezi vzlyky. ,,Povídej...jen nechtěj abych tě pustil....Prosím."

Z očí mu začaly téct slzy. Proč? ,,P-pane?" nic neříkal. Jen dál brečel.