!!! NEUTEČEŠ !!!(neoficiální verze )

2

Zvedl se. ,,Půjdeme" řekl. Zvedl mě ze země. Šel sem směrem do své cely. Jako vždy.

Vešel sem dovnitř a čekal.

,,Pak si sněs tu snídani. Ano?" jen sem kývnul.

,,Škoda že mluvíš jen když dostáváš trest."

,,Řekni mi za co si dnes dostal trest?"

,,Nechtěl sem jíst, a nepoděkoval za ránu. Pane."

,,Správně. Tak ať se to už neopakuje."

Kývl sem. Připoutal mi ruce k řetězům a zamkl celu.

Trest, mohl sem si na ně už zvyknout. Ale to nejde.

Odešel z domu a já jen seděl. Dříve sem si přál aby přijela policie

Ale u policie pracuje i on. A proto se o mě nikdo jiný nikdy nedozví.

Nikdy se od tud nedostanu. Sem jen hračka. Hračka utěšující jeho touhy.

Nepustí mě. Sem jeho hračka. Sem jen děvka. Kéž bych zemřel.

Jednou sem se chtěl zabít. Zrovna byl v práci. Tehdy sem se ještě mohl pohybovat po domě.

On se ale vrátil z práce. Zrovna ve chvíly kdy už stačilo tak málo.

Chytil mě za obojek. Zuřil. Vyléčil mi zranění. Poté mě ale čekal trest.

Od té doby sem tady v té cele. Nenechá mě odejít. Nenechá mě jít ani pryč z cely.

Měl bych se nasnídat. Jinak dostanu další trest.

Natáhl sem ruku a vzal si něco k jídlu. Poté sem se natáhl pro hrnek s čajem.

Poté co jsem čaj vypil sem dostal nápad.

Vzal sem do ruky hrnek a stoupl si. Ruku ve které sem hrnek držel sem vyzdvihl nad hlavu.

Vší silou sem hrnek hodil na zem.

Rozbil se. Přesně podle plánu. Dojedl sem snídani. Sedl sem si na své původní místo.

Jeden ze střepů jsem vzal do ruky a schoval ho.

Teď už jen čekat. Musim počkat až se ten bastard vrátí.

Konečně. Ozval se zvuk odemikání vchodových dveří. Nebyl sem od střepů nijak pořezanej což se hodí.

Vešel do mé cely. Spatřil rozbitý hrnek. Okamžitě šel ke mě a vzal mé ruce.

Koukal jestly nejsem pořezaný. Nebyl sem. ,,Co se stalo?" zeptal se.

Neodpověděl sem. Jen sem tam tak seděl a koukal se na něj svým nepřítomnym výrazem.

,,Co se stalo?!!" už křičel. Zase zuřil. ,,J-já.." nedokázal sem dokončit větu. Nemohl sem mluvit.

Rozkašlal sem se. Co se to děje? Mám pocit že se každou chvílí udusim.

Upadl sem do bezvědomí. Probral sem se v... Nemocnici?

U mé postele seděl on. Měl na sobě policejní uniformu. Najednou se ke mě nahnul a něco mi zašeptal.

Můj tep se zrychlil a do místnosti vběhlo několik doktorů a sester.