Během jídla nikdo z nás nepromluvil.
,,Zítra budu muset do práce tak tady budeš sám s Haruem." řekla Gou směrem ke mě.
Já se o něco víc přikrčil a jen slabě kývl.
Haru se na mě celou dobu upřeně díval a na tváři měl ten kamenný výraz.
Proč se na mě tak dívá?!
Nechci aby se na mě díval!
"Budeš poslouchat.. jinak.." slyšel sem hlas Sousukeho.
Ani sem nepotřeboval vědět co řekl dál.
Tu větu znám naspaměť.
Ne.. nesmím klást odpor..
Jinak mě čeká bolest..
Jen a jen bolest a strach..?
Ano strach..
Proč se začínám cítit jako u Sousukeho?!
Dnes kratší kapitola téměř o ničem.
Eto.. vůbec to není proto že sem líná..
Spíš je to proto že musím udělat dva celkem závažné úkoly do školy (ke kterým se snažím dokopat už snad celý týden!)
Taky chci už vážně dlouhou dobu poděkovat všem kteří si můj příběh přidaly na jakýkoliv seznam čtení <3
Budu ráda za komentář, hvězdičku či nové sledování :)
ČTEŠ
!!! NEUTEČEŠ !!!(neoficiální verze )
FanfictionToto je původní a brzy i neoficiální verze tohoto příběhu, oficiální verze je zatím pouze koncept. Myslel sem si že je to kámoš. Myslel sem si že mu můžu věřit. Myslel sem si že není jako oni. Myslel sem si že tu bude vždy pro mě. ... To sem si ale...
