Avenger girl (Pozastaveno)

11.

Všichni tady víme,  že jsem úplně dokonalá a proto vám dám další kapitolku 💜 #egoup

Minule

,, Central city? To neznám.  A kdo je jako ten Flash? " 

Nyní

,, Děláš si srandu, že jo? " Cisco na mě hodil pohled alá wtf to myslíš vážně? a já na něj stále nechápavě hleděla. Bylo jasné, že od něj odpověď nedostanu a proto jsem se obrátila na Catlin a doufala, že aspoň ona mi dá nějaké odpovědi.

,,no, jak to říct, Central city je obyčejné středně velké město v Americe.  Docela mě uráží, že jsi o něm neslyšela. " zamračí se, ale pak lehce zvedne koutek úst a pokračuje   ,, no a Flash je, nevím, zkrátka nejrychlejší muž na světě. "

Usměje se a lehce zvedne ramena, které hned zase uvolní.
Při úsměvu odhalí i své bílé zuby. Zvednu obočí a s nechapavým výrazem čekám na další vysvětlení. Caitlin se zhluboka nadechla a začala :

,,jednoho dne, když tady ve Star Labs vybuchl reaktor, mnoho lidí dostalo," Catlin udělala významnou pauzu, podívala se na Cisca a pokračovala ve vysvětlování.,,jisté schopnosti. No a tady našeho přítele Barryho v tu chvíli zasáhl blesk, ale jelikož ho zároveň zasáhla temná hmota z reaktoru, dostal schopnosti. Z krátká je rychlí jak blesk a ještě má pár triků v rukávu, ale o tom jindy. "Usměje se. Myslím, že by z nás mohli být kamarádky. Je usměvavá a to se mi líbí.  Taky je docela chytrá. A dokud nezjistí jak jsem ujetá na Avengrs a jejich zničení, tak to bude v pohodě.

,, Co kdybys se s ním šla seznámit? "

Vložil se do toho Cisco. který konečně vzhlédl od tabletu a opět se ze široka usmál. Úsměv jsem mu oplatila a přikývla. Pomalu jsem se postavila a pak jsem pohlédla na Caitlin s otázku v očích.

,,ehm, mohla bych dostat nějaké oblečení prosím?  "

,, o, jo jasně.  Promiň nějak mi to nedošlo " Caitlin se opět rychle usmála a otočila se na Cisca.

,, prosím tě přines nějaké oblečení pro Cleo. "

,, Jasně.  " Cisco na mě mrkl a odešel.

Caitlin ,,měla bych na tebe ještě jednu otázku... " zhluboka se nadechla,,víš, to oblečení co jsi měla na sobě, se moc nehodí na cesty balónem. A už vůbec se nehodí brát si sebou zbraně. Nechtěla bys mi něco říct? "
Úsměv ji ze rtů zmizel. Nevěděla jsem co říct. Ale musela jsem rychle jednat. Dostala jsem nápad, který by mohl stačit.  A hlavně by nemusel přivodit z jejich strany další otázky.

,, fajn, ale nesmíš to nikomu říct. "

podívala jsem se na ní vážným a do duše promlouvajícím pohledem a čekala, až mi dá svůj slib. A jak jinak přišel v podobě úsměvu a kývnutí. Též jsem se usmála a pokračovala ve své nové lži. Sklopila jsem zrak, aby pro mě lhaní nebylo tak těžké

,, no víš,  já jsem... Tajná agentka. " zašeptala jsem.

,, co že jsi? " nerozuměla mi Caitlin.

,, tajná agentka... " odpověděla jsem už trochu víc nahlas.

,, a jak to že tě nemůžeme najít v žádné databázi?  " nechápala

,, no zrovna jsem vyšla ze školy a dostala jsem tajnou misi, takže mě ještě nezařadili do databáze, abych měla krytí.  " vysvětlovala jsem klidně a s vážnou tváří

,, aha.  To i vysvětluje to tvoje oblečení a zbraně.  Ale jak jsi se dostala k volnému pádu z nebe? "

" no byla jsem v utajení na nepřátelské základně,  jenže mě odhalili "

Caitlin napjatě poslouchala každé mé slovo.  Začínala jsem se cítit trochu blbě.  Ne nesmím poslouchat své emoce.  Znamenalo by to pro mě jen jediné.  Smrt. Vlastně to co ji říkám není tak úplně lež.  Je to jen překroucená pravda,  do které jsem si něco málo doplnila. Takhle jsem se uklidňovala ve své hlavě. A pokračovala jsem ve výkladu. 

,, Musela jsem vypadnout.  ukradla jsem malý letoun a letěla jsem co nejdál to šlo.  Bohužel mě dohnali a sestřelili.  No a teď jsem tady. "

Dokončila jsem svůj úžasný výmysl a čekala na reakci.  Caitlin na mě chvilku koukala a pak mě objala. Nevěděla jsem co dělat.  Známe se deset minut a ona už mě objímá?

Její objetí bylo příjemné a já se v něm cítila opravdu dobře. Opětovala jsem jí ho a ona mi do ucha zašeptal

,, muselo to být hrozné, ale neboj už jsi v bezpečí a tady tě nenajdou. " usmála jsem se sama pro sebe a poděkovala. Jo, bude hodně dobrá kamarádka.
Po chvíli jsme se od sebe dotáhli a do místnosti vešel Cisco s nějakým oblečením v ruce. 

,, mám přijít později"  zeptal se s úsměvem

Caitlim po něm hodila vražedný pohled a Cisco mi vložil do rukou to co přinesl. Poděkovala jsem a Cisco i Caitlin odešli z místnosti. Vzala jsem si na sebe černé úzké kalhoty,  které mi hned sedli,  k tomu jsem si vzala černý svetr s bílým nápisem Star Labs a černé botasky nesměli chybět. Jeho vkus se mi docela líbil.

Když jsem byla oblečená,  opatrně jsem vyšla z místnosti, kde už na mě čekala Caitlin a nějaká další dívka.

,, Iris " [ajris]

S úsměvem se představila a natáhla ke mě ruku.  též jsem se usmála a ruku příjmula.

,,cleo "

,,já vím" její úsměv se ještě rozšířil

,, tady Iris si bude brát Flashe " řekla pyšně Caitlin a Iris ji s úsměvem praštila do ramene.

,,nemusíš to říkat všem na potkání " všichni jsem se zasmáli a vydali se na cestu spoustou spletitých chodeb. Konečně uvidím toho, kdo mi zachránil život. Byla jsem mu opravdu vděčná a už se těším, až mu budu moct poděkovat do očí. 

✈✈✈✈✈✈✈✈✈✈✈✈✈

Vím, že tahle kapitolka byla taková o ničem, ale znáte to.  musíme jim nechat aspoň někdy klid. 😊 ale nebojte akce bude ještě dost. Předpokládám, že teď bude pár kapitol takových spíše bez akce, ale doufám, že vás to neodradí číst.  Předpokládám, že ještě tak dvě nebo tři a pak bych dala zase nějakou akci. Ale uvidíme jak se to vyvine.

V příští kapitole by měl být už Flash tak doufám, že se těšíte tak jak já.  😄 takže my se uvidíme příště a s tím se loučím. 

Laf jů špageta 😘