Dnes ti nabízím šanci přečíst si příběh o neobyčejné dívce, jenž prožívá veliké dobrodružství.
Není tak úplně člověk, avšak nemá žádné superschopnosti.
Co když tato dívka pracuje pro organizaci, snažící se zničit a ovládnout svět?
Co když se zamilu...
Tuhle kapitolku bych chtěla věnovat ElikaBlahovcov Protože jsi si o kapitolku poprosila a já vím, že to je zrovna hodně napínavé, rozhodla jsem se ještě dnes přidat další kapitolku. Jinak jsem moc ráda, že se ti knížka líbí a čteš ji. Moc mě to těší. špageta 😊
Dále vám chci všem poděkovat za vote a komentáře. Opravdu jsem za ně moc ráda a budu ráda pokud mi napíšete i najkou kritiku. 😃 budu i ráda pokud mě upozorníte třeba na chyby a nebo mi napíšete co mám změnit nebo tak.
Jinak chci říct, že tahle kapitolka je trošku speciální, tak doufám, že si ji užijete. Už nebudu zdržovat a nechám vás číst. 😄
⚡⚡⚡⚡⚡⚡ ⚡ ⚡⚡⚡⚡⚡⚡⚡
Cleo
Pomalu jsem otevřela oči, do kterých mě uhodilo ostré světlo. Trochu jsem zamrkala a rozhlédla se po místnosti. Ležím na lůžku v nějaké místnosti, která vypadá jako v nemocnici, avšak jde jasně vidět, že se o nemocnici nejedná. Jsem připojená na přístroj, který kontroluje můj tep a v pravidelných intervalech pípá. Rozhodnu se, že zjistím kde jsem. Nohy vyndám z pod vyhřáté peřiny a postavím chodidla na studenou zem. Vytrhnu si hadičku co mi vede do ruky a postavím se. V tom mě nohou projde prudká bolest, ze které se musím posadit zpět. Konečně na sebe pohlédnu. Mám na sobě nemocniční košili, kterou kousek vyhrnu, abych si viděla na stehno. Mám ho obvázané bílým obvazem. V tom si vzpomenu co se stalo. Padala jsem z toho letadla. A do nohy se mi zabodl kus kovu, co z něho odletěl, když ho SHIELD odpálil. Neměla jsem padák ani nic podobného, tak jak to, že jsem sakra naživu? A kde to vlastně jsem? V hlavě se mi honilo spoustu otázek. rozhodla jsem se, že bude nejlepší to tu prozkoumat a najít nebo z někoho vymlátit odpovědi. Postavila jsem se a opatrně došlápla na bolavou nohu. Rozhlédla jsem se kolem sebe a napravo ode mě jsem uviděla skleněné dveře. Moje cesta k odpovědím. Chtěla jsem udělat první krok, když v tom jsem uslyšela ženský hlas:.
,, Už by se pomalu měla probrat. Anestetika co dostala při operaci už musí vyprchávat." Byla to spíše mladá žena, jak už jsem mohla podle hlasů poznat.
,, Dobře, spustil jsem rozpoznávání obličejů v databázi, ale zatím žádná shoda. " muž. Také mladší. Sakra, kde to jsem? Rozpoznávání obličejů? Na policii bych to netipovala. V hlavě mi to šrotovalo tak na 200 procent, ale marně.
Dveře se otevřeli a do místnosti vstoupila mladá žena asi okolo 25 let. Měla hnědé vlasy rozpuštěné na ramenou a lehce zvlněné. Na rtech červenou rtěnku a na řasách lehkou vrstvu řasenky. V ruce držela tablet do kterého něco ťukala. Když vzhlédla, všimla si, že sedím na posteli a pozoruji ji. Mile se usmála a přistoupila o dva kroky blíže. Natáhla ke mě přátelsky ruku a řekla:
,, ahoj, mé jméno je Caitlin [kejtlin]. Teď jsi ve Star Labs v Central city " stále se usmívala a ruku držela napřaženou přede mnou. Koukala se mi do očí a já jí.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Po chvíli ticha jsem ruku příjmula a představila se :,,Ehm, Cleo. " pokusila jsem se o úsměv, ale můj roztržený ret mi to moc nedovolil. Mou ruku pustila a posadila se na židli. Podívala se na mě a zeptala se :
,,Co se ti stalo? Prý jsi spadla z nebe " na konci se zase lehce usmála a čekala co ze mě vypadne.
,,já, no můj největší sen, to co chci nejvíc ze všeho a na co neustále myslím je to, jak moc si přeji zabít Avengers. Chci, aby pod mou rukou trpěli a naposled vydechli. Jeden po druhém, aby umírali strašnou a bolestivou smrtí. Jenže můj plán selhal a SHIELD mě zajal. Pak jsem utekla, ale letoun ve kterém jsem letěla sestřelil, no a pak jsem se probrala tady. " Přesně tohle jsem si řekla v hlavě před tím než jsem to vyslovila. Naštěstí jsem si v čas uvědomila jak pravda zní a že by to pro mě asi nedopadlo úplně dobře a tak jsem jen rychle vymyslela jinou odpověď. Chtěla jsem začít mluvit, ale do místnosti vstoupil muž s delšími hnědými vlasy. věkově byl asi tak stejně jako Caitlin. Obě jsme na něj stočili svůj pohled a tím přerušil naší konverzaci.
,,ahoj, mé jméno je Cisco [sisko]." též ke mě natáhl ruku a já ji s úsměvem přijmula.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
" klidně pokračujte a já se přidám.,, usmál se a tím ukázal své jen lehce křivé zuby.
Svůj pohled jsem přesunula zpět k osobě, která položila otázku
,, no, já jsem letěla se svým kamarádem v balónu a jaksi jsem přepadla přes okraj. " Na konci jsem přidala nevinný úsměv a doufala, že mou příšernou lež neprokouknou. Budu na tom muset zapracovat a to hodně rychle.
,, aha" chápavě přikývla Caitlin. Nedivím se jí. Co na to chcete asi tak říct?
"No naštěstí byl zrovna na blízku Flash a ten tě zachránil. Jinak by teď z tebe byl jen mastnej flek.,, Zasmál se svému vtipu Cisco. Já a Caitlin jsme se nesmáli. Mohla jsem zemřít a on se směje? Přestal se smát a začal něco ťukat do tabletu, aby se nám nemusel koukat do očí po tom co vyslovil takovou hovadinu. Teď byla řada na mě a mé otázky.
,, central city? To neznám. A kdo je jako ten Flash? "
⚡⚡⚡⚡⚡⚡⚡⚡⚡
Jééé. Jsem strašně nadšená. Máme tu nové postavy. Vím, že marvel a DC je něco úplně jiného, ale strašně jsem chtěla, aby se potkali. A proto byla tahle kapitola taková "speciální"
Přemýšlela jsem zda napsat do názvu knihy, že tu bude třeba Flash , ale nakonec jsem usoudila, že nevím jak velkou roli tu budou hrdinové od DC mít a proto jsem se rozhodla s tím počkat. Jinak předpokládám,nebo doufám, že tu je někdo kdo Flashe sleduje a pokud ne tak to vůbec nevadí. Vše důležité se dozvíte.
(Jinak Teda doporučuji seriál The Flash od DC.)
Pokud by byl někdo úplně mimo stačí napsat do komentářů či do zpráv a já vám ráda vše vysvětlím.
Jinak doufám, že se knížka líbí a každé vote a komentář potěší a s tím se loučím.
