Avenger girl (Pozastaveno)

20.

Jelikož se už několik z vás připomnělo, že dychtivě očekáváte další kapitoku, tak tady ji máte.

Hezké čtení. 

(písnička textem nesedí ke kapitole)

Minule

,, Bucky, je poplach ty to neslyšíš?!" Do místnosti vtrhl Kapitán a zůstal stát s otevřenou pusou, když uviděl co se právě děje uprostřed tělocvičny.
S Buckym jsme se od sebe odtrhli a s panikou v očích jsme se podívali směrem ke dveřím.

Chvíli jsme jen stáli a koukali na sebe v tichu, dokud se kapitán nevzpamatoval a ticho nepřerušil:

,, O tomhle si ještě promluvíme, teď hlavně rychle pojďte. Hydra nás našla a útočí na nás! "

Cleo

10.6. Večer

Vyběhli jsme všichni tři ven z tělocvičny a rozhlédli se po chodbě. Bucky mě stále držel za ruku. Na chodbě svítilo červené světlo a alarm stále houkal.

,,Zbrojovna, rychle " zavelel kapitán.

Všichni jsme se vydali směrem, kde se daná místnost nacházela. Běželi jsme několika chodbami a já se pomalu, ale jistě ztrácela.

Konečně jsme doběhli bez nějakých problémů do zbrojnice, kde jsme si nabrali zbraně a Steve si vzal svůj štít. Neměli jsme čas a proto si nebral uniformu a nechal si normálně bílé triko, které obepínalo jeho tělo a volnější šedé tepláky. Stejně tak Bucky.  Vzal si zbraně, ale na uniformu už nezbýval čas.

Z chodby se začali ozývat zvuky boje. Nejspíš se Hydra už dobojovala až k nám. Je čas jít ostatním na pomoc.

Bucky kopnul do dveří, které se rychle otevřeli a všichni jsme vyběhli z místnosti a ihned se přidali do boje.

Bojovali jsme už několik minut a mě začínal téct pot po čele. Sem tam jsem někomu z našich pomohla a občas pomohl zase někdo mně.

Jeden z útočníků se kterými jsem bojovala na mě zaútočil pravým hákem,  ten jsem však vykryla a ruku mu zachytila. Nohou jsem se zapřela o tu jeho a pákou na jeho ruku jsem ho poslala k zemi, kde jsem ho kopla do hlavy a muž opravdu zůstal ležet.

Začala jsem svou pozornost soustředit na dalšího protivníka.

Kop do břicha,  úder do obličeje,  sem tam prostý kop do rozkroku a nebo střelba ze zbraně či bodnutí nožem. Bojovala jsem jak nejlépe jsem to uměla a útočníci opravdu postupně padali k zemi ať už mrtví či v bezvědomí.

,,Cleo musíš najít Furyho a pomoct mu do bezpečí !" vyprsknul na mě Steve, který byl právě v obležení pěti agentů HYDRY. Další můj pohled patřil Buckymu, který na tom nebyl o moc lépe. Kývla jsem, že rozumím. Jednoho mého protivníka jsem praštila koncem zbraně do nosu a druhého několik rychlími kopy a údery složila k zemi. Vyběhla jsem směrem kudy jsem si myslela, že se nachází Furyho kancelář.

Všude po chodbách se bojovalo a i když jsem moc chtěla pomáhat agentům kolem, měla jsem vlastní úkol. Sem tak jsem někoho střelila, ale neměla jsem čas a proto jsem pokračovala v cestě vstříc Furyho kanceláři.

Postupně se na chodbách nacházelo čím dál tím méně lidí, až kolem už nebyl nikdo. Konečně jsem se dostala ke kanceláři, do které jsem měla namířeno. Rozrazila jsem dveře a vtrhla dovnitř. Nikdo tam však nebyl. Rozhlédla jsem se po místnosti, když v tom mě do hlavy udeřila veliká bolest a já se skácela k zemi. Hlava mě bolela a po čele mi tekl pramínek krve, který jsem střela rukou.

Ležela jsem rozpláclá na zemi což bylo velice nevýhodné. Kus ode mě  ležela pistole, kterou jsem si vzala ve zbrojnici. Opřela jsem se o ruce a pokusila se vstát. Hlava mě bolela a celá místnost se točila. Zvládla jsem se však posadit a zvednout hlavu. Muž, na kterého jsem pohlédla mi byl povědomý, ale nedokázala jsem si vybavit odkud ho znám. Částečně za to možná mohla ta rána do hlavy a mé rozostřené vidění jí zaviněné.

,,Nazdar Cleo, dlouho jsme se neviděli."

Ano, už vím, poznávám ten hlas. Je to ten doktor, který má na svědomí, že mě HYDRA mohla ovládat. Otto Sauer [zojer]. Hrdlo se mi stáhlo a mé tělo vypovědělo službu.

,,víš, původně jsem přišel pro Furyho, místo něho mám teď však tebe. Ale neboj, nemusíš nikam chodit, mnohem více se mi totiž hodíš tady."

Alespoň, že Fury je v pořádku.

Zákeřně se usmál a já věděla, že to neznamená nic dobrého. Najednou se odnikud vynořili dva vojáci s přístrojem vypadajícím velice podivně až jednoduše. Což mě děsilo, protože vím kolik on, i s tak jednoduchým přístrojem, dokáže napáchat věcí.

Jeden z poskoků mě chytil a posadil na židli, ke které mě přivázal. Druhý na mě mířil mou zbraní a já se proto  (a taky kvůli neustálému točení celého světa) ani moc nevzpírala.

,,Víš, tenhle přístroj není moc ozkoušený, takže jsi taková testovací opice, ale neboj,  pokud to nedopadne tak jak chci, ujišťuji tě, že tě z tohohle světa moji muži odpraví velice rychle." úsměv samozřejmě nesměl chybět.

Jeden z vojáků mi nožem rozpáral tílko od vrchu dolů, takže jsem před nimi byla jen v černé sportovní podprsence. Aspoň, že tu mi nechali.

,, Opravdu doufám, že to vyjde Cleo,  protože, " rukou mi přejel po tváři na rameno a dolů přes prsa až na břicho.

,,tohohle by byla opravdu škoda. " perverzák.

Vzpamatovala jsem se konečně alespoň trochu.

,,Takovou radost ti snad neudělám, ty perverzní magore! " vyjela jsem po něm konečně a plivla mu do tváře.
Mou slinu setřel rukávem svého kabátu, usmál se a pokynul mužům, aby se pustili do práce.

Špinavý hadr do pusy, podivná sluchátka na uši a několik přísavek na hruď a spánky a bylo to. Vše bylo připraveno. Stačilo zmáčknout tlačítko. A tak se i stalo. Bolest mi projížděla celým tělem, hadr v mé puse tlumil mé výkřiky a i když jsem měla oči pevně sevřené k sobě slzy si stejně našli cestu ven. Když najednou bolest přestala. Muži mi sundali sluchátka z uší a všichni napjatě čekali.

,,Čekám na vaše rozkazy pane " řekla jsem pokorně.

Jediné co jsem v tu chvíli chtěla bylo splnit každé jeho přání.

Tak tu máme po dlouhé, dlouhé době další kapitolku.

Za ten konec mě prosím nezabijte. Víte jak mám otevřené konce ráda.  😀

Snad jste si ji užili stejně jako brzy končící prázdniny (za toto připomenutí nepěkné reality se hluboce omlouvám).

Vote potěší.

Krásný zbytek prázdnin všem 💜

Vaše Špageta 😘