Kateřina Andrewsonová Riddlová a Mocný Kámen

Nedočkavost do školy

Každý den se doslova vrhnu na kalendář se podívat, jestli už nejedeme do Bradavic. Všichni se diví, nikdo mě zatím neviděl se takhle těšit do školy. Dny projdou normálně. Většinou si povídám s holkami. Nebo s tím záhadným pánem. Jednou když jsem mu představovala kamarádky, vytáhl hůlku a někam nás přenesl.
Flashback: Povídaly jsme si s tím pánem. No, bylo by skvělé vidět to, co si představujeme a pak si to třeba porovnat. Pán vytáhl hůlku něco zamumlal a my se někam přenesly. Rozhlídly jsme se a já hned věděla, že to jsou ty mé představy. Tak dámy, jste v Katčiných představách. Prohlédněte si to, zejména ty Katko, a příště si to srovnejte. Máte čas do pěti. Jsme po o a je jedna hodina. Takže čtyři hodiny zbývají. V lese vidím krotké jednorožce, nějaké divné krtky,okřídlené koně (asi pegasy) a spousty dalších. Potkávám tu lidi, se kterými se můžu bavit. Obchody s nákupním zbožím. Překrásná a drahá košťata. Nemohu z nich oči nechat. Holky se dívají po hůlkách, knihách a zvířátcích. V dálce stojí majestátní vlak do Bradavic. Rychle do něj naskakujeme a odjíždíme do vysněných Bradavic. Potkáváme Hagrida a zdravíme ho.Jdeme kupředu a to mě podrž. Tak velká škola. To je spíš hrad či zámek. Přistupujeme ke vratům a ony se samy otevřely. Vcházíme dovnitř. Ty prostory jsou větší než celý náš sirotčinec. Procházíme a vidíme jídelnu s plnými stoly jídla. Sliny se nám sbíhají. Jdeme do přízemí a tam je komnata! To bude myslím Zmijozel. Hagrid mi říkal, že místnost je v přízemí a mají ve znaku hada(zmiji). Vyšly jsme schody nahoru. Cestou jsme spatřili i Nebelvírskou místnost. Našly jsme koupelnu. O ní mi řekl, že v ní žije brečící duch a proto se to celým jménem říká: koupelna Ufňukané Uršuly. Rozhlížely jsme se a nechtěly pryč. Vznesla se před námi Uršula. Vyjeveně jsme se dívaly na sebe a pak na Uršulu. Naše pohledy říkaly víc, než tisíc slov. Opatrně jme se rozloučily a vyběhly pryč. Zajímalo mě, kde najdu i další ložnice, tak jsme postupovaly dál. Holky byly jako u vytržení. Chtěly jít  se mnou, ale žádný dopis zatím nedostaly. Ty se tak máš. Pokud ten hrad takhle bude vypadat, tak se nedivím, proč se těšíš, zasněně mi řekla Lajla. Rozhlížely jsme se kolem, ale ani jsme je nevěděly, kde hledat. K tomu se na nás vrhl hloučky studentů a tentokrát jsem nestihla uhnout. Kdyby mě kámošky nenatiskly ke zdi, už by se ze mě stala placka, jako minule Malfoyovi. Kampak všichni, tak spěchali, vyslovila svojí otázku Kristína. Budeme je sledovat a dozvíme se to, navrhla jsem já. Tak jsme se vydali za nimi. Zjistili jsme, že spěchali do Velké síně si poslechnout proslov Brumbála. Nevíte kolik máme ještě času? No moc asi ne. Mi se nechce se vrátit do současnosti, ppvzdechly jsme všechny. Utekly jsme z hradu a vyběhly na nádraží. Dorazily jsme právě včas, když nás ten pán přenesl zpět. Budete chtít to ještě vrátit? zeptal se nás pobaveným hláskem. Samozřejmě, že jo, odpověděly jsme svorně. Chcete si zkusit i do nějakých nepříjemných nebo nebezpečnějších částí? Nebo si říct o užitečných kouzlech? Na všechno jsme souhlasně přikyvovaly.
31.7. Zítra konečně odcházím studovat do Bradavic. Léto už nebylo, tak zajímavé. Jen jsme se dostaly do několika velice těžkých či nebezpečných situací. Boj proti mozkomorům (stráž vězení), výběr kamarádů nebo kluka či mě naučil se proměnit ve fénixe(ohnivý nesmrtelný pták), číst myšlenky a naopak se ubránit čtením myšlenkám nebo třeba kouzlo na ochranu proti mozkomorům. Naučil mě i superúčinná obranná i útočná kouzla, seznámil mě s kletbami, které se nepromíjí a spoustu dalších kouzel. Teď už jsem naučená víc, než Havraspárský student sedmého ročníku. Dokonce byl tak hodný a předvedl a částečně naučil neverbální zaklínadla. Ukázal mi dokonce kletbu Sectumsempra, která se následně stala mojí nejoblíbenější kletbou. Po této zlomyslné kletbě se určitě dostanu do Zmijozelu. A nevadí mi to. Chci se tam dostat.

Vítám Vás u další kapitoly. Doufám, že se Vám kapitola líbila. Přeji Vám krásný zbytek dne.
Vaše klarickaK