Kuroshitsuji yaoi adventní kalendář

1. prosinec

Sebastian Michaelis - Toby aka gore-whore

Claude Faustus - já

Nudil se. Neskutečně se nudil. Ano, asi to bylo hodně zvláštní, když celé Trancyiské sídlo div že nepraskalo ve švech kvůli tomu, kolik lidí přijelo na ples, jenž jeho pán pořádal, ale jeho to prostě nebavilo. Ty prázdné řeči, přehnaná slušnost a falešný zájem... Stejně se sem všichni tak akorát přišli najíst (Respektive vyžrat veškeré zásoby.), opít a probrat nejnovější drby. To démona ani v nejmenším nezajímalo, a tak jen postával v rohu se skleničkou v ruce, očekávaje, kdy zase ten blonďatý spratek bude něco potřebovat a zavolá jej a on bude muset přihopkat jako poslušný pejsek.

Sebastian nebyl zrovna nadšený z toho, kde se momentálně nacházel; bylo to na plese u Trancyů, kam byl jeho mladý pán samozřejmě pozvaný. Démon postával kousek od něj a dával pozor, aby se mu nic nestalo, protože modrovláska momentálně otravoval sám Alois Trancy, který se, evidentně, a narozdíl od Ciela, náramně bavil. Sebastian si tiše povzdychl a začal obhlížet lidi okolo; přišlo mu trochu zvláštní, že blonďákovi zase nestojí za zadkem Claude a začínal chytat lehké podezření; ale pak si ho všiml, jak stojí v rohu se skleničkou něčeho. Znovu si povzdychl. Co by dal za to, kdyby do toho rohu mohl zalézt taky.

Claude otráveně popíjel ze svojí skleničky a skutečně začal uvažovat o tom, že by nemuselo být na škodu kompletně se ztřískat. - Třeba by pak bylo jednoduší přežít tuhle otravně nudnou a nudně otravnou společenskou událost. Když ale vtom začal mít divný pocit, jako by jej někdo pozoroval. Rychle přeletěl sál pohledem a téměř okamžitě zaregistroval druhého démona. ,Konečně zajímavá společnost', prolétlo mu hlavou, ale stejně setrval na místě... Ale nebylo mu to moc platné, jelikož to už si jej k sobě volal Alois. „Ano, vaše výsosti?" zeptal se s povzdechem, jakmile se ocitl vedle blonďáka a jeho momentální společnosti, stále svíraje v ruce skleničku. „Mohl bys tady zabavit Cielkova sluhu? Myslím, že si dostatečně neužívá večírku," přikázal Trancy, čímž nechtěl říct nic jiného než: „Odveď ho někam pryč, třeba do sklepa, a tam jej zavři, protože mi tady brání v balení Phantomhivea."

Sebastian sebou trošku škubl a probral se z hlubokého přemýšlení, když mu došlo, že se mluví o něm. Jakmile ovšem jeho mozkovna zpracovala, co vlastně Trancy řekl, nebyl si jistý, jestli by měl být rád, že má výmluvu pro to, odtamtud konečně vypadnout někam jinam, třeba klidně do toho sympatického kouta, nebo nerad, že tam musí nechat Phantomhiva samotného. Nakonec sám sebe uklidnil s tím, že bude zkrátka spoléhat na to, že když bude Claude s ním, nic moc zlého se Cielovi stát nemůže. Snad.

„Jak si jeho výsost přeje," uklonil se Faustus, přičemž dával sakra velký pozor, aby si nevil zbytek tekutiny ve sklenici, a pak naznačil druhému démonovi, že jej má následovat ven z místnosti. Po cestě stačil do sebe kopnout zbytek obsahu skleničky, a tu poté bravurně během mrknutí oka vyměnil za plnou ležící na stole, kolem něhož procházeli. Nabyl totiž dojmu, že aby dokázal vydržet s Michaelisem, bude muset alespoň trochu otupit své smysly, ale zase mu na druhou stranu připadalo nevhodné pobrat s sebou více skleniček. „Jakou část sídla by si chtěl náš host prohlédnout jako první?" otočil se na druhého služebníka, sotva se za nimi zabouchly dveře sálu.

„Nevím..." Sebastian pokrčil rameny a rozhlédl se. „Je mi upřímně jedno, kam půjdeš..." Nepotřeboval si to tam prohlížet, vůbec by mu nevadilo zůstat stát tam na chodbě; bylo by to beztak úplně nejlepší. Blízko k Phantomhiveovi, kdyby něco potřeboval, ale zároveň ne v tom přecpaném sálu; prostě perfektní místo, kde se zakempit po zbytek večera. Ale moc se mu nechtělo takový návrh přednášet druhému komorníkovi a hlavně nevěděl, jak to podat nějak inteligentně, (Kupříkladu „Hej Claude, co stát celou dobu za dveřma, a čekat, dokud všichni nevypadnou" mu úplně nejlepší nepřišlo...), tak už radši zůstal zticha a čekal, kam se druhý démon vydá.