Kuroshitsuji yaoi adventní kalendář

16. prosinec

Alois Trancy - Toby aka gore-whore

Finny - já

Spokojeně zastřihával růžové keře, jelikož měl už delší dobu pocit, že by potřebovaly menší úpravu, a teď si na to konečně našel čas. Bylo krásné líné letní odpoledne, kdy sluníčko svítilo tak moc, jako by chtělo všem okolo dokázat, že umí být skutečně silné, pokud chce. Ptáčci cvrlikali, včelky létaly z květu na květ, jež vydávaly omamnou vůni. Finny měl neskutečně dobrou náladu, že může trávit hodiny a hodiny v tak krásné přírodě a věnovat svůj čas a pozornost něčemu užitečnému a zároveň něžně roztomilému jako růže.

Zuřivě pochodoval okolo Phantomhivského sídla a přitom nakopl každý kámen, který potkal. ,,Já už toho mám dost," vztekal se pro sebe. ,,Takhle se chovat ke svému hostovi..." odfrkl si uraženě. Ciel jej totiž už před čtvrt hodinou poslal čekat ven, s tím, že za ním za chvilku přijde a půjdou se projít, ale pořád, i po takové době, byl zalezlý uvnitř a blonďákovi začínala docházet trpělivost. Ciel se na něj vykašlal, Claude byl se Sebastianem, se kterým údajně něco hrozně důležitého řešil a on, on byl, "chudáček malá", úplně odkopnutý. ,,Pft! Jako kdybych toho Ciela vůbec potřeboval!" prskl sám pro sebe po chvíli, kdy přemýšlel, co dělat. ,,Já se tu dovedu zabavit klidně i sám. A aspoň mu můžu prolézt celou zahradu, che," uchechtl se, a pak se rozhlédl okolo sebe, jestli neuvidí něco, co by ho zaujalo; a taky že uviděl. Byly to růžové keře, mezi kterými se mu zdálo, že někoho zahlédl. Ale těžko říct, vzhledem k tomu, že jej oslňovalo sluníčko... Zkrátka se rozhodl tam vydat a zjistit, jestli jej šálil zrak, nebo ne.

Spokojeně si prozpěvoval nějakou veselou lidovou písničku, ale stejně se pořád zastavoval, aby mohl pozdravit každý květ růže, jež na keřích doposud vyrostl. Byl tak zabraný do práce, že vůbec nezaregistroval, že se v téhle části zahrady objevil host. Dokonce kolem něj protančil (Či prohopsal, záleží na úhlu pohledu pozorovatele.), aniž by jej zaregistroval. A to od něj stál šlechtic ani ne metr daleko.

Chvíli stál na místě a zíral na blonďáčka, který okolo něj hopsal, jako na zjevení a přemýšlel, jak sakra takový věčně protivný člověk jako Ciel může zaměstnávat někoho, jako tohohle kluka. Ale přitom zírání a přemýšlení si začal všímat docela dost věcí; třeba toho, že druhý blonďák není vůbec ošklivý, ba naopak. Docela by i stál za hřích. Skousl si spodní ret a dál jej tiše pozoroval.

S úsměvem se dál věnoval zahradnické činnosti, ale když se dostal do okamžiku, kdy potřeboval zalít jednotlivé keře, konečně si všiml šlechtice postávajícího opodál. Zvesela na něj zamával, načež přicupital blíž. ,,Pěkné odpoledne, přeji," pozdravil slušně, a pak dodal: ,,Neviděl jste tady někde moji konev? Někam mi zmizela a já ji nemůžu najít. Sebastian mi určitě vyhubuje, jestli jsem ji zase někam zašantročil... To už by byla třetí za tyhle dva týdny." Nervózně se podrbal na hlavě.

,,Oh," Alois se vrátil zpátky k normálnímu vnímání, když mu došlo, že zahradník mluví na něj. ,,Ehm, ne, neviděl jsem nikde tvojí konev," potřásl hlavou, když jeho mozeček po pár sekundách zírání zpracoval onu otázku. ,,Ale, můžeme se po ní podívat~ Aby jsi neměl problémy~ Jak se vlastně jmenuješ? Já jsem Alois," vychrlil na blonďáčka všechno najednou, protože v hlavě se mu rodil další úchylný plán a on byl celý hrr do toho ten plán v co nejbližší době zrealizovat.

,,Tak to mě těší, Aloisi. Já se jmenuju Finny," pevně mu sevřel ruku a zatřásl s ní dost silně, neuvědomuje si svou skutečnou sílu. ,,A budu moc rád, jestli mi pomůžeš... Hněvající se Sebastian je tááák strašidelný!" Mírně vyjukaně zamrkal, stále ještě drže šlechtice za ruku.