Kuroshitsuji yaoi adventní kalendář

13. prosinec

Ronald Knox - Toby aka gore-whore

Grell Sutliff - já

Procházel chodbami sídla smrťáků a zvědavě nakukoval do každé místnosti, od níž nebyly zamčené dveře. Vzhledem k tomu, že měl od Williama zabavenou kosu smrti, musel zůstat trčet tady, zatímco většina ostatních shinigami mohla vesele běhat po venku a sbírat duše. Nutně potřeboval nějakou zábavu, nějaké oživení tohoto neskutečně nudného odpoledne, které se snad táhlo celá staletí. Ale pořád nemohl na nikoho narazit.

Lehce naštvaně práskl propiskou o stůl a zajel si prsty do blond vlasů. „Tohle není fér..." zamumlal ukřivděně a zadíval se na štos papírů před sebou; dostal od Spearse za úkol je všechny za trest vyplnit. Ale když on nemohl za to, že prostě nestihl udělat svojí práci v čas! Nebo, možná, že tak trochu mohl, protože vyspával kocovinu... Ale o tom se nemluví. Podepřel si bradu a rozhlédl se po prázdné kanceláři, ve které seděl. Nudil se. Strašně moc se tam nudil. Kdyby už nebyl mrtvý, snad by se i k smrti unudil. Závistivě se podíval ven z okna, za kterým po dlouhé době svítilo sluníčko. Venku bylo tak pěkně a on musel kynout tady...

Když otevřel dveře do kanceláře, myslel, že začne jásat radostí. Ronald. Ronald Knox. Ten věčně opilý a otravný blonďák tam seděl jak u božího umučení nad nějakými papíry. Ani nedokázal popsat, jak moc je rád, že na něj právě teď narazil. Jeho nuda byla právě u konce! Byl si víc, než jistý, že už s mladším nějak vykoumají, co by mohli dělat, zatímco se ostatní baví sběrem duší. „Ahoj Ronalde~" zavrněl okamžitě, dělaje krok do místnosti.

Cukl sebou, přestal zírat ven z okna a otočil se trochu vyjukaně ke dveřím; když mu ale došlo, kdo vstoupil do místnosti, na rtech se mu okamžitě roztáhl široký úsměv. Grell... Ten by jej mohl od té únavné práce stoprocentně alespoň trochu odreagovat... ~

„Copak zajímavého děláš?" zeptal se, aby řeč jen tak nestála, přičemž kompletně vstoupil do místnosti, zavřel za sebou dveře a malými, ladnými krůčky se počal přesouvat k Ronaldovi.

„Uhm..." zamručel a znovu sklopil pohled k papírům. „Mám vyplňovat tyhle záznamy," odfrkl si zhnuseně a po očku při tom pokukoval po rudovláskovi.

„To je mi ale nudná práce," odvětil a v duchu byl rád, že nakonec mu Spears zabavil jenom kosu smrti. „Že je to ale nefér? Will nám zadá nějakou otrockou práci, nebo nás tady zavře jako princeznu do zakletého zámku a sám se někde baví..." Postupně se dostal až ke stolu, kde seděl Ronald, a ladně si na něj sedl, přehazuje si nohu přes nohu.

„No, nefér to rozhodně je," přejel Sutcliffa pohledem a ušklíbl se. „Ale, já myslím, že my se tu určitě můžeme nějak zabavit taky, ne...?" položil svou dlaň staršímu na koleno a vyzývavě se na něj zadíval.

Věnoval mu jeden ze svých úchylných, zvrácených úšklebků. „To je mi ale náhoda, že jsem myslel přesně na to samé~" zavrněl spokojeně. „Čím to tak asi bude~?" Vážně byl rád, že takhle na Knoxe narazil, jelikož blonďák byl jedním z těch lidí, se kterými Sutcliff mohl bez problému vést kamarádství s výhodami. A to se občas docela dost hodilo...

„Hm, nejspíš nějaká milá náhoda," skousl si spodní ret a začal rudovláska hladit přes stehno. Měl radost, že Grell vlezl do pracovny zrovna za ním, protože jinak by se tam asi opravdu zbláznil nudou; ale vzhledem k tomu, jak se situace začala vyvíjet, byl Williamovi za to, že mu tu práci dal, najednou i docela vděčný.

„Víc než milá~" odvětil potutelně a tiše zamručel, zatímco Ronaldova ruka putovala po jeho stehně. „A co bychom tak zajímavého mohli dělat?" nadhodil po chvíli s nevinným výrazem a doufal, že Ronaldovi dojde, že tím vlastně chtěl říct: „Tak jaká poloha to bude tentokrát?"