Kuroshitsuji yaoi adventní kalendář

17. prosinec

Sebastian Michaelis - Toby aka gore-whore

Bardroy - já

„Tákže fajn! Připrav se, že tě udělám tak, že budeš koukat!" vykřikl na celou kuchyň a popadl svůj plamenomet, který okamžitě namířil na syrové maso před sebou. „Budeš tak lahodné, že všichni hosté padnou na zadek z umění šéfkuchaře!" Dnes totiž mladý Phantomhive pořádal banket, kam měla dorazit veškerá londýnská honóra a Bard byl pověřen nachystáním večeře. A samozřejmě, že by to nebyl on, kdyby se nerozhodl použít svůj milovaný plamenomet.

Černovlasý démon procházel po chodbě a v duchu si přitom pochvaloval, jak zatím všechny přípravy na banket hezky vychází. Mey-Rin nerozbila žádné nádobí při prostírání, Finny nijak nezdemoloval zahradu, když upravoval trávník, no krásný to den. Napadlo jej, že by mohl zajít ještě zkontrolovat Barda a pomalu zamířil ke kuchyni; sotva do ní ale nakoukl, dobrá nálada ho okamžitě přešla. „Barde, ne! Polož to!" vykřikl, když uviděl tu děsuplnou scenérii před sebou.

„Ale no ták," povzdechl si otráveně, ale přesto komorníka poslechl a zbraň sklopil k zemi. „Vždyť takhle to bude rychle hotové a já se alespoň budu moct pustit do přípravy dalších pokrmů." Upřímně, byl tak trochu naštvaný a zklamaný, že jej přišel Michaelis zkontrolovat zrovna v ten nejlepší moment. Kdyby tak přišel o pár minut později... Ale pak si uvědomil, že to by asi bylo mnohem horší, jelikož by dostal dlooouhatánské kázání o používání plamenometu v kuchyni.

„Oh, ale jistěže to bude rychle hotové... A taky úplně spálené," odfrkl si černovlasý, vešel do kuchyně a zavřel za sebou dveře. „Mám pocit, že už jsem to říkal snad milionkrát, nemůžeš připravovat jídlo pomocí tohohle," vydechl unaveně, jako kdyby mluvil s malým, nevychovaným předškolákem. „Dej mi ten plamenomet," poručil vzápětí a s nekompromisním výrazem se zadíval na druhého muže.

Brad se nejdřív zatvářil překvapeně, ale hned nato si uvědomil, že mu komorník SKUTEČNĚ chce zabavit jeho zbraň, což pro něj bylo nepředstavitelné. Naprosto nepředstavitelné. Takže okamžitě si svého „miláčka" schoval za záda a s přehrávaným smíchem prohlásil: „Jaký plamenomet? Vždyť tady žádný není!" Ne že by považoval Sebastiana za hlupáka, jenom prostě doufal, že tím sluhu pobaví a on mu na oplátku zbraň ponechá.

Chvíli na Barda zíral a přemýšlel, jestli to opravdu myslí vážně, ale nakonec se uchechtl a couvl, aby se mohl opřít o kuchyňský pult za sebou. „Jestli mi tu věc nehodláš dát, tak dobře. Ale já tady zůstanu a budu tě hlídat, abych si pojistil, že tím nic nespálíš," ušklíbl se a založil si ruce na prsou. Stejně už měl všechnu svou ostatní práci pro ten den víceméně hotovou...

„Dobře, dobře," přikývl okamžitě kuchař, ale pak s vážným výrazem dodal: „Já tedy budu připravovat pokrmy, ty mě budeš hlídat... ALE ani na něj nesáhneš!" Samozřejmě, že tím myslel svůj plamenomet, kterého se prostě za žádnou cenu nechtěl vzdát. Rozhodl se počkat na sluhovu odpověď, takže se prozatím ani nepohnul.

„Pokud na to nebudeš sahat ty," pokrčil černovlasý rameny a přejel si Bardroye pohledem. Rozhodně nehodlal zachraňovat další spálené maso, už jen z principu, ne snad proto, že by to pro něj, jako pro démona, byl nějaký velký problém. Jednou zkrátka řekl, že plamenomet se v té kuchyni používat nebude a chtěl, aby to blonďatý kuchař respektoval.

„Fajn," přikývl, načež položil zbraň na linku za sebe, a pak se pustil konečně do klasické přípravy jídla jako každý jiný normální člověk. Vytáhl si spokojeně kuchařku a začal hledat nejvhodnější recept na dnešní večer, ale nebyl schopen se rozhodnout. Takže nakonec s povzdechem a knížkou v ruce přistoupil k Michaelisovi, jemuž kuchařku nacpal div, že ne přímo do obličeje. „Co z toho bys vybral?" zeptal se, jelikož si byl jistý, že sluha je přece jenom sofistikovanější a bude na sto procent vědět, co by se hodilo na talíř pro vyšší vrstvu.